Dvojnásob

Patnáct měsíců jsem dvojnásobná máma a o dalších patnáct měsíců déle máme doma Tomíka. Jinými slovy Tomík má dva a půl roku a Adélka rok a čtvrt. Je čas na rekapitulaci.

Tomík je téměř samostatný, sebevědomý, upovídaný, přemýšlivý, trochu bojácný, ale taky rozverný kluk. Jeho největší zálibou zůstávají auta. Aniž bychom jakkoliv tlačili na pilu, asi měsíc rozeznává všechny značky aut, včetně těch méně známých. Největší zálibou, když jdeme na procházku, je pojmenování všech značek zaparkovaných aut, čímž překvapuje nezasvěcené. Za vše mluví historka z tohoto týdne, kdy u sousedů zaparkovala paní, která když vylézala z auta, Tomík nahlas komentuje: "To je Opel, mami" a šokovaná paní vydechne: "ty jo, ty seš dobrej", načež Tomík odvrací: "jsem dobrej, jsem borec!". Kde to vzal, netuším. Takže určitě bych mu udělala radost výletem do velkého autobazaru nebo parkoviště. Miluje i motorky, vláčky, tramvaje a trolejbusy. Zatím si příliš nepřičichl k lodím a letadlům, ale všechno má svůj čas.

Fyzicky se dost vytáhl a jakoby "zhubl". Celkově už nemá ten apetit ročního batolete, které by sešrotovalo všechno, na co přijde (na rozdíl od jeho sestry). Začíná si dost vybírat, co sní a co ne. Zatímco v polévce není žampion žádnou překážkou, v omáčce s masem jej jíst nebude. Největší radost mu udělám, když je k obědu bramborová kaše s rybou nebo řízkem, nepohrdne jakoukoliv polévkou a k večeři by si nejraději dal párek nebo pomazánku, má rád i lučinu. Oblíbenou svačinkou je pak nakrájená hruška nebo jablíčko. Celoživotně trpí potlačeným pocitem žízně, takže s pitím neustále bojujeme. Asi před měsícem jsme vyškrtli mléko v lahvi, z hrnku jej pít zatím nechce, ale zamiloval si ochucené mléčné nápoje, které pije z lahve brčkem. Proti gustu...

Už je přes den 100% bez plenek přes den, přičemž je nehoda "na malou" vzácností, zato na bobek celkem často nestíhá. Musíme to ještě dopilovat.

Výborně mluví. Brousí všechny hlásky, písmeno R už neříká jako L ale snaží se o opravdové R, zatímco vypiloval nádherné L všude tam, kde má být. Mluví ve větách. Stále má svoje zkomoleniny, jakože popeláři "vypisají" (místo vysypají) nebo že má ruce "utřité", ale už jich je minimum. Správně používá časy a zvratná zájmena, mluví o sobě v mužském rodě. Ví, jak se jmenuje (Tomáš nebo Tominek, s nápovědou dá i přímení), na otázku kolik má roků stále zarputile říká, že má jeden (a někdy se opraví na dva). Ví, jak se jmenuje maminka, tatínek, sestřička a také nově umí i všechny babičky a dědy (jménem i přímením, přičemž nejdůležitější zůstává informace, že jedni mají Peugeota a druzí Forda). Umí spoustu písniček a básniček, i když ty jsou teď trochu v pozadí. Rád si čte. Nejradši má knížky s auty a taky Jaro a Léto, velké obrázkové knížky, kde je stále co objevovat a popisovat.

Má už svoje kamarády. Rád se kamarádí s klukama od Bocků, Tondou od Želvy a nově také s Alexem, se kterým vyvádí lumpárny. Absolvovali jsme zápisy do školky: do Šaldorfa a na Holadskou. V obou školkách se mu líbilo a  moc doufáme v to, že ho vezmou do Šaldorfa.

Stále spí po obědě, kdy do minuty odpadá a spí klidně tři hodiny. Večer se mu ale spát nechce a teď často usíná až kolem půl deváté a spí až do šesti do rána.

Adélka je v roce a čtvrt už statnou parťačkou Tomíka. Ač jsou si fyzicky velmi podobní, povahově jim bylo dáno každému jinak. Adélka je nebojácná, hlučná, velmi temperamentní, přátelská, zvědavá a hodně mazlivá a fixovaná na maminku. Nezapře v sobě ženské pečovatelské geny. Miluje miminka, panenky, kočárek, ráda nosí Tomíkovi pití (které mu, poté co si Tomík trochu cucne, obvykle vypije) nebo krmí tatínka při večeři. A má ráda zvířata, kterých se, na rozdíl od brášky, nebojí. Když nemá náladu, je ospalá nebo má nějaký neduh, musíme o tom všichni vědět. Nosí sponku ve vlasech a ještě se nestalo, že by si ji sama sundala. Parádnice. Umí nahlas pištět tak, že zaléhají uši.

Adélčinou velkou zálibou je jídlo a pití. Od té doby, co jsem přestala v roce kojit a dáváme 2x denně ředěné UM, má obrovský apetit, což je na ní celkem znát. Naučila se na hlad, stejně jako kdysi Tomík, říkat uauaua! Miluje bílý jogurt, ovoce i zeleninu, jakýkoliv oběd, zato nemusí kaši, kterou jí už nenutím, spíš ji má pouze pro zpestření večeří. Pije cokoliv, zvlášť, je-li to v Tomíkově lahvi nebo hrníčku. Snaží se jíst sama lžičkou (i rukama), ale musíme hlídat, kolik toho má v puse, aby se neudusila.

Od Zeleného čtvrtku, kdy měla 13,5 měsíce, chodí (o týden dříve než Tomík). Dostala svoje první boty Little blue lamb, ve kterých chodí bravurně venku (kočárek je pro ni často vězením), zatímco doma je na boso. Velmi se zlepšila co se týče komunikace. Neohrabané "mama" nahradilo "mami", říká táta nebo tati, nově i abi nebo babi, dede. Nejčastěji říká "taky", "tady", "toto" a "ne". Umí většinu zvířátek (kůň, pes, kočka, koza, kráva, ovečka, opice, slepice, kohout, ptáčci, ryba, osel, kačenka) a ráda si čte v knížkách o zvířátkách. Miluje houpačky, kterým říká "oupy houpy" nebo "jouky", nazývá tak i jídelní židličku, když si chce sednout. Mimochodem, nechat ji sedět v rostoucí židli bez zakurtování je hazard s jejím životem. Pravidelně si tam totiž stoupá, vylézá ven nebo leze na stůl.

Už je celkem pravidlem, že spává jednou denně s Tomíkem. Pokud dopoledne nejdeme ven, dávám ji spát i dopoledne, přičemž se většinou ve spaní střídají, což je pro mě za trest.

 Děti si už spolu někdy hrají. Nejčastěji se honí z obýváku do kuchyně a přes chodbu zpět. Rádi spolu drandí na autech, přičemž to o to Tomíkovo je věčný boj. Jeden na druhého se vždy moc těší, hledají se, když ten druhý náhodou není doma a po probuzení si dávají pusinky. Opičí se po sobě s lumpárnami, perou se o hračky a co má jeden, musí mít i ten druhý. Oba milují pískoviště a konečně jej pořádně využívají za domem. Idyla!

Tomík dvouletý

Už to není na první pohled žádné miminko. Velký kluk slaví druhé narozeniny. Neodpustím si klasické klišé, že to rychle utíká a že se mi zdá, jako bychom slavili ty jeho první narozeniny včera. Ale jak od té doby vyrostl!

Jednoznačně nejvíc vyniká jeho řečový projev. Mluví krásně, čistě, ve větách. Používá podstatná (i zdrobnělá) a čím dál víc i přídavná jména, taky dost sloves a oblíbené přivlastňovací zájmeno "moje". Citoslovce zvířat a věcí už dávno nahradila pravá jména. Někdy se ale zadrhne a mluví si tou svojí čínštinou hlava nehlava. Umí spoustu říkanek a písniček, ale nemá kolikrát trpělivost je celé doříct. Umí prší prší, skákal pes, já do lesa nepojedu a ach synku synku sám, ostatní s dopomocí. S pomocí napočítá do devíti. Často říká "Už to bude!". Umí pojmenovat všechny členky širší rodiny, ví, jak se jmenuje maminka s tatínkem i on sám. Má úžasnou paměť na situace. Prostě ví, že jsme tady na tom místě potkali čmeláčka a při každé příležitosti, kdy daným místem procházíme, mi to musí připomenout. Když jdeme okolo parkoviště, kde v neděli parkuje děda, hned si na něj vzpomene. Když jedeme autem okolo obchodu, hned se hlásí o nákup. A takových situací denně prožíváme spoustu.

Miluje auta, rozhodně nejvíc ze svých kamarádů vrstevníků. Nejradši je skládá za sebe do kolony, má rád sanitky, záchranky, hasiče, kamiony a z osobních aut zná peugeota a škodovku. Pozná, jaké auto má taťka, děda a jaké Zoza. Auta taky rád kreslí, chce to ale spoustu fantazie. Mimo to rád staví z Lega, nejčastěji mašinku. Má rád knížky, sám si často čte a vykládá si u toho. Miluje Chaloupku na vršku a Večerníček v televizi.

Je to úžasný starší bráška. Neustále hlídá, co Adinka dělá a kde je. Asi od jejího půlroku se stali dobrými parťáky. Nejoblíbenější společná hra je, když si jeden sedne na tatru a druhý do autíčka a takto se vozí po obýváku. Pomáhá s přebalováním a krmením.

Obstojně jí, ale začal si vybírat. Má rád polévky, nejradši zeleninovou nebo dýňovou s opečenými rohlíky, řízek s bramborovou kaší a okurek, na snídaně rohlík a lučinu, někdy i šunku nebo sýr. Nemá rád sladká jídla k hlavním chodům, sladkým obědem bych neuctila. Nejoblíbenější večeří je párek (ach ta zdravá jídla!!!). Miluje ale mrkev a papriku, obojí jí syrové, z ovoce banán, má rád bílý jogurt. Ze sladkostí ochutnal čokoládu a asi 2x v životě kousek oplatku, bonbony a lízátko nezná. Vše jí sám, krmit se nenechá. Pořád bojujeme s pitím. Stále má mléko v lahvi, nejčastěji ráno i večer (kravské i UM), abychom doplnili tekutiny. Jinak zkoušíme všechno: ředěný džus, minerálka, šťáva ze sirupu, voda, čaj a to z různých nádobek.

Začal konečně sám usínat v postýlce, zato měl teď období, kdy se v noci často budil. Teď doléčujeme zánět středního ucha a konečně se začíná blýskat na lepší časy, protože dnes spal celou noc bez problémů.

Zatím se nám nepodařilo odplenkovat. Teorii má zmáknutou, praxe je horší. Kdyby bylo léto, asi by byla větší motivace, v zimě ho stejně bez plínky venku nenecháme, jezdíme dlouhé trasy z města. Na nočníku sedí ochotně, kolikrát už s výsledkem, jen mu to prostě ještě úplně nedocvaklo.

Venku se nechá přemluvit a jezdívá u nebezpečných míst v kočárku, jinak dobře chodí, nejradši sám, ne za ruku.

Je už velmi přátelský, má svoje kamarády z fary, kam chodí moc rád. Nejradši si hraje s Toníkem nebo s Theánkem. Povětšinou už se spolu domluvíme. Prostě velký kluk, ne žádné mimino.

Pamperskování

Adélka má dnes dva měsíce, a tak jsem stejně jako u jejího brášky vytvořila koláž fotek a vyvěsila je na Facebook. Nejsem žádná fotografka a na detaily či techniku focení si nepotrpím, spíš se mi líbí ten nápad mít svoje dítě vyfocené každý měsíc ve stejný den (jinak samozřejmě fotíme i jen tak). S Tominem je focení dost boj, protože se okamžitě vrhá po foťáku, a tak jsem si počkala, až usne, přenesla jsem Adélku nahoru a tam jsem párkrát cvakla spouští, narvala fotky do Picassa a vytvořila koláž, kterou jsem následně "pověsila" na onu zeď.
A co se nestalo: Adélce čouhá zpod šatiček bodýčko a také trochu plenka. A hned se strhla diskuze na téma plen, respektive látkování. Používáme jednorázové plenky u dvou dětí. Nevím, nakolik je to látkování ekonomické a ekologické, protože je třeba brát v úvahu elektřinu, vodu, prací prostředky a v neposlední řadě i to, že pračka, kterou se pere častěji asi dříve odejde do věčných lovišť. Nepotrpím si na super design, protože moje děti nosí obvykle přes plenku oblečení, a to i v létě. Pračku mám v prádelně ve sklepě a sušičku nevlastním, takže když peru, pračku musím zapnout v okamžiku, kdy děti spí nebo s nimi někdo je, protože schody nezvládají a já zase nezvládám táhnout prádlo i děti zároveň (sami v obýváku být nechtějí). Jakmile prádlo dopere, opět čekám na vhodný okamžik, abych jej pověsila. Při hezkém počasí věším prádlo ven a to se modlím, aby nezačalo pršet. Zvládám tak 3-4 pračky týdně. Obzvlášť pokud se suší prádlo v prádelně, stává se, že pro něj přijdu až druhý den. Neumím si představit, že bych k běžnému praní tímto stylem ještě přidala praní plen. Tak proto používáme jednorázovky.

Dvě děti

Stále odkládám článek o tom, jaké to je mít dvě děti. Už to bude dva měsíce, co se nám narodila Adélka, a občas si už troufám říct, že jsme sehraná banda. To, z čeho jsme měli největší obavy, šlo překvapivě lehce, a naopak to, co nás nenapadlo, že by mohlo činit potíže, problémem bylo nebo stále je.

Začnu tím, že jsem se obávala rychlého porodu a že nestihneme  dojet včas do porodnice. Naštěstí jsme vyjeli brzy a díky mému muži i díky obyčejnému paralenu v infuzi jsem porodila za 5 hodin po příjezdu do nemocnice (půl hodiny po zmiňované infuzi). Tentokrát jsme si tak víc "užili" porodní box, sprchu a podobné vychytávky, na které minule nebyl čas.  Narodila se nám krásná zdravá holčička s 51 centimetry a 3390 gramy.

Obávala jsem se, jak zvládne Tomík náš odjezd do porodnice a můj pobyt tam. První hlídání babičkou a první uspávání naštěstí proběhlo celkem dobře, když pominu to, že nám volali do porodnice ve 21 hodin, že Tomík ještě nespí a podělal se tak, že to měl i na pyžamu a spacím pytli. Co Vám budu povídat, zbytečné starosti navíc... S taťkou to ale potom bylo úplně v pohodě, Tomík byl při obou návštěvách usměvavý a zvědavý, nejvíc ho však zajímaly nemocniční výtahy a při odchodu mi vždy s úsměvem zamával.

Po příjezdu domů se ukázal ten největší problém.  Tomík měl o sestřičku sice zájem, ale zároveň se neuvěřitelně bál jejího pláče. A že se Adélka, na rozdíl od Tomíka, umí ozvat! Kamenem úrazu se staly především večery - několikrát se stalo, že jsme s Adélkou spaly dole v obýváku, protože její pláč budil Tomíka, který pak ne a ne usnout. Z toho důvodu spíme s Adélkou v naší posteli, abych dokázala lépe vystihnout okamžik, kdy se Adélka vzbudí a začne plakat. Až na několik výjimek nyní Tomík spí celé noci až do rána. Obavy z pláče miminka naštěstí postupně opadaly - teď když Adélka řve na celé kolo, Tomík spí jako dudek. Ještě někdy, když ji přebaluji a Adélka pláče, tak mě Tomík tahá za ruce nebo za nohy, abych toho nechala a "neubližovala" ji.

Doufala jsem, že se tentokrát vyhneme nemocem v novorozeneckém věku. Když pominu fakt, že měla ve dvou týdnech Adélka jednorázově konjunktivitidu (čti zalepená očička) a musely jsme pro antibiotické kapky, celé šestinedělí byla fit. Teď má bohužel, v 7 týdnech rýmu jako trám a má proto antibiotika do nosu. Trochu ji zlobí bříško - vzhledem ke žravosti a malému množství mléka u Tomina se podvědomě snažím Adélku nacpávat, což obvykle skončí pláčem pár desítek minut po krmení. Už si na to dávám pozor. Jinak přibírá a roste ukázkově. V 7 týdnech se rozhlíží okolo, pozoruje nás a hračku, když jí ji ukážeme, a začíná pěkně pást koníky.

Tomík za tu dobu, co je ten starší, opravdu dospěl. Jednak se to od něj očekává a jednak je na něm každý měsíc znát. Je o moc samostatnější, naučil se hrát si sám (občas) a v okamžiku, kdy začnu kojit, odchází často do kuchyně, kde vyramuje půl kredence. Udělal velký pokrok v mluvení - na spoustu věcí má svoje vlastní pojmenování, umí všechna zvířátka, sám si čte v knížkách a ukazuje si, začaly ho velmi zajímat auta, bagry, traktory, mašinky. Umí nasednout a sesednout z pukyho, umí na něm trochu jezdit a naučil se vylézat na sedačku. Dostal novou židličku a jí u stolu, s čímž se pojí i fakt, že začíná jíst sám. Výsledek občas stojí za to, naštěstí stále bere s povděkem to, když jej nakrmím. Adélku má rád, říká ji Adi a často ji hladí po nožičkách a říká "má".

Měla jsem strach, jak budu stíhat vařit a starat se o domácnost. Inu, svoje mouchy to stále má, ale snažím se. Už druhý den po příjezdu z porodnice uvařila celý oběd včetně polévky. Neocenitelným pomocníkem je nám náš kočárek, díky kterému hravě zvládnu cestu do města pěšky (za 40 minut) nebo třeba nakoupit. Tomík sice rád chodí po venku pěšky, ale když jej naložím do kočárku, neprotestuje.

S jarem přichází i období pískovišť a hřišť, což už si měl možnost mnohokrát vyzkoušet. Zatím se Tomík příliš netěší z písku, co máme na zahradě, asi proto, že tam nejsou děti. To pak pendluje mezi skleníkem, pískovištěm a záhony. Asi bychom tam měli chodit častěji, ale všeho do času. Než vypravím a snesu obě děti, když jdeme ven, přeci jen nějaký čas zabere a výprava pod okna na písek mi za tu energii zatím nestojí - když už se vypravíme, vyrážíme někam dál.

Došlo na to, že jsme si uvědomili jedno dítě: žádné dítě, protože například večery jsou náročné. Adélka se skutečně nebojí ozvat, zvlášť mezi půl desátou a jedenáctou večerní. Na druhou stranu jsme moc šťastní, že děti máme, a hrdě přiznáváme, že Adélka není dítě náhody, ale dítě plánované, a že patnáctiměsíční rozdíl mezi našimi dětmi považujeme za optimální, bez žárlení a scén staršího sourozence. No a taky se porozhlížíme po novém autě, které by, podle nás, mělo mít vzadu dostatek místa pro tři autosedačky.

Nejoblíbenější hračky

Chytá mě děsná nostalgie, ach ty těhotenské hormony! Koukám na fotky našeho patnáctiměsíčního kluka a říkám si, jak děsně to uteklo. Až na těch pár dní, kdy jsem ležela v nemocnici, jsme spolu strávili každičký den, vidím ho růst, zdokonalovat se a hrát si. Některé z hraček už ho nebaví, prostě z nich vyrostl (i když možná díky budoucí popularitě u mladší sestřičky přijdou zase do kurzu). Napadlo mě sepsat seznam věcí a hraček, které měly u nás největší úspěch.

1. Vysavač. Díky minulému článku netřeba komentovat.
2. Nabíječka od notebooku, mobilu, prostě šňůry. Dřív jsem se je snažila hodně schovávat, teď už nejsem tak úzkostlivá. Dostalo mě, když přišel za mnou s nabíječkou od notebooku a stále opakoval: "nenene". Že by se něco vsáklo?
3. Notebook, mobil, foťák a další technické přístroje, naše trouba, mikrovlnka. Je prostě technický typ. Nedávno dostal dětský mobil od babičky -  i když má tlačítka a hraje a umí se s ním na chvíli zabavit, zdaleka nedosahuje popularity mobilu skutečného.
4. Kaštany. Už od podzimu je skládá do náklaďáku, do kelímků a rozhazuje je po koberci.
5. Vkládací kelímky a hvězdičky. Konečně hračka z hračkářství. Miluje skládání a rozkládání kelímků, dává do nich věci (třeba právě ty kaštany), hraje si, že dává plyšákům pít z kalíšků a tak. A hlavně - naučil se z nich stavět věže. Dělá mu sice potíž rozpoznat, který je větší a který menší (a tudíž který bude pasovat), ale pokud mu je podávám popořadě, neomylně postaví věž z 10 kalíšků nebo hvězdiček. Je to teď velký hit.
6. Lego duplo. Zatím vlastníme jednu sadu, kterou dostal od Ježíška. Mimo jednoduché a dvojité základní kostky obsahuje i podvozek na autíčko, kytičky, kostky s obrázky, okna, panáčka a pejska. Stavíme ostošest.
7. Auta. Je to správný kluk.
8. Knížky. Kdykoliv si chce prohlížet svoje leporela, přijde s knížkou a s výzvou "čssst" - jakože "číst". Miluje knížku o traktoru, o zvířátkách od Lady, O veselé mašince, o autech, říkanky a další. Mám z toho, jak se u knížky dokáže zapomenout a uklidnit, nemalou radost. Zvlášť, když manžel knížky nemusí a tchýně tvrdí, že kluci na čtení nejsou. Ha! Náš kluk je čtenář!
9. Dudlík. Uznávám, je to blbá hračka. Snažím se o to, aby byl jen na spaní, což se daří v případě, že je mimo dosah a dohled. Řekla bych, že se blýská na lepší časy, ale uvidíme, jak s ním zacloumá příchod sourozence.
10. Plyšáci. Rád se s nimi mazlí. Nejradši má opici, co mu naši přivezli z Chorvatska, a další opici, co jsme mu koupili při poslední návštěvě Ikey. Tulí se k nim, pusinkuje je a ukazuje, jak papají (a roztomile při tom mlaská pusinkou). No, aspoň, že ty plyšáky pusinkuje - já jsem se dočkala asi 5 spontánních pusinek, táta (a ostatní členové rodiny) zatím na pusinku čekají.
11. Sekačka, káča a kuchyňka. To jsou hračky, se kterými si hraje na faře, kam chodíme 1-2x týdně za ostatními dětmi. Sekačka je absolutní hit, dokonce uvažujeme o tom, že mu ji koupíme domů. Rozbitá káča se strhaným setrvačníkem je taktéž favorit. Nejdéle se však zabaví u kuchyňky, zpravidla v okamžiku, kdy máme odcházet. Vykrámuje všechno nádobíčko a zase jej skládá zpět - prostě to, co mu ve své kuchyni nedovolím a co jsme mu překazili odmontováním rukovětí či namontováním dětských pojistek, si tam vesele užívá.

Suma sumarum je zajímavé, že na to, kolik má doma hraček (a že jsme jich jako rodiče koupili minimum), se zabaví dost obyčejnými hračkami a věcmi. Zatím je to stále vděčné dítě, uvidíme, co s ním udělá čas a nástup do školky, kdy bude chtít to, co mají kamarádi.

Vysavač

Byl to jeden z prvních spotřebičů, který jsme si dohromady koupili. Už ani nevím, jestli to bylo za svobodna nebo později, ale určitě s námi byl už na nemocniční ubytovně, kde jsme bydleli ještě 8 měsíců po svatbě. Vybrali jsme Elektrolux, vítěze tehdejšího D-testu. Pochopitelně s námi putoval do našeho nynějšího bydliště, kde vždy skvěle plnil svoji funkci.

Poté, co se nám narodil Tomáš a pár týdnů po narození měl příšernou rýmu, se vysavač hodil i na odsávání hlenů. Ze tří odsávaček, které jsme koupili, jsme nakonec zkonstruovali svoji vlastní, která nejvíce vyhovuje našim potřebám. Pochopitelně ale stále obměňujeme hadičkovou odsávačku po každé rýmě. Stejně jako většina miminek měl i náš syn rád tichý uklidňující monotónní zvuk, u kterého byl schopen usnout. Pravda, že jsme toho nijak často nevyužívali - vždy dobře spal.

Kromě pravidelného vysávání domácnosti a občasného vysávání usopleného nosu má náš vysavač ještě mnohem důležitější funkci. Je to totiž naprosto nejoblíbenější hračka, už tak od 8-9 měsíců. Nejprve se u něj vzpíral a pozoroval, jak vysáváme, pak se u něj stavěl, mačkal tlačítka, upravoval výkon a neúmyslně ho vypínal a pak se zlobil, jak to, že nefunguje. Začal u něj stát i bez držení a nadšeně výskal a tleskal, to mu ostatně vydrželo dodnes. Dneska už ví, kde je šňůra, snaží se jí dávat do zásuvky (tomu se snažím zabraňovat), umí jej zapnout, ví, kde se snižuje a zvyšuje výkon. Přinesení vysavače a samotný úklid s ním připomíná v jeho podání extázi. Když jej odneseme z pokoje, řve. Pokud mu necháme hlavici na hraní, dokáže nám odnesení stroje odpustit. Vydrží takto "vysávat" - tj. jezdit po podlaze naprázdno - klidně půlhodinu. Když se zeptáme, jak dělá vysavač, předvede velmi autentický zvuk. V jedné naší obrázkové knížce je asi 50 různých obrázků, první, který bez problému ukáže, je právě vysavač.

Prostě je to stroj, bez kterého se naše domácnost a naše hračkárna neobejde.

Osm týdnů! Nebo možná méně?

Tak do termínu porodu zbývá osm týdnů. Strašně to uteklo od té doby, kdy jsem se přestala bát, že potratím nebo že hodně předčasně porodím. Tedy, času je stále víc než dost a nechci nic zakřiknout, ale doufám, že snad už se vše povede, jak má.

S tím taky souvisí seznam věcí, který je nutno udělat a zařídit, nejlépe v lednu. Tak doufejme, že to všechno stihneme.

1. Nachystat tašku do porodnice
Už jsem začala! Vyprala jsem župan, přidala košili na rozepínání, osušku, ručník, spodní prádlo a ponožky. Našla jsem oddací list, oprášila jsem krabici s vložkami do podprsenky a balík plenek jedniček - obojí mi zbylo ještě po Tomíkovi. K tomu jsem přidala balíček čistících ubrousků. Objednala jsem si porodnické vložky a jednorázové kalhotky a Bepanthen mast na zadeček. Spolu s novými kojícími podprsenkami jsou toto snad jediné "nové" výdaje, vše ostatní do porodnice už jako "zkušení" máme. Zbývá snad jen přidat nějaké pití a svačinku, čtení, běžné hygienické potřeby a jsme snad ready to go! Pochopitelně přidám i doklady, mobil s nabíječkou a foťák, to ale až na poslední chvíli.Zapomněla jsem na něco?
NUTNO ZREVIDOVAT A PŘIBALIT PŘEZŮVKY!

2. Sestavit korbičku ke kočárku
Vzhledem k útlému věkovému rozdílu našich dětí (snad 16 měsíců) jsme se rozhodli pro koupi sourozeneckého kočárku. Nakonec jsme vybrali Baby jogger city select - takový, který jde použít pro jedno i dvě děti (teoreticky i tři, pokud ten nejstarší jede na skejtíku).  Zatím jsme maximálně spokojeni. HOTOVO!

3. Postavit postýlku
Po úvahách, zda postýlku koupit novou či z druhé ruky, jsme se nakonec přiklonili k první variantě. Přispěl k tomu výsledek D-testu postýlek, výprodej v Ikea a poměrně vysoké ceny za postýlky z druhé ruky. Sice jsme nekoupili přesně tu, která v D-testu dokonce vyhrála, ale Sundvik  je jí v řadě parametrů podobná a snad bude stejně funkční a bezpečná. Líbí se nám, že až je dítě samostatnější, dá se oddělat jedna bočnice, aby mohlo dítě samo vylézt. Postýlka Tomíka Sniglar (rovněž Ikea) toto nemá a navíc nemá ani roštové dno, což určitě přispívá k lepšímu odvětrání matrace a zdravějšímu spaní. HOTOVO!

4. Sestavit skříně v dětském pokoji
Skříně jsme koupili rovněž v Ikea a vybrali jsme si sice okoukané, ale pěkné a snad i funkční z řady Stuva. Líbí se nám množství kombinací, dostatek úložného prostoru a možnosti dokoupení všeho, co je potřeba. Namíchali jsme zeleno-bílou kombinaci skříněk a zásuvek, takže to působí vesele a zároveň nijak extrémně rušivě. HOTOVO!

5. Vyklidit dětský pokoj
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Dětský pokoj je zaskládán všemi možnými věcmi, krabicemi s dětským oblečením různých velikostí, pro kluka i pro holku, hračkami, které jsme podědili a na které je Tomík ještě velký nebo se nám zdály nevhodné (např. dětské chodítko). Zároveň tato místnost slouží jako žehlírna, kde se občas kupí čisté, ale nevyžehlené nebo neposkládané prádlo. HOTOVO!

6. Koupit koberec do dětského pokoje
Koberec jsme vyhodnotili jako nejpraktičtější povrchovou úpravou místnosti pro dítě. Je teplý, příjemný, dá se jednoduše vysát a zároveň může být pěkně barevný - tak, aby se v něm dítě cítilo dobře. Sice může být domovem roztočů, ale i tak studená dřevěná, laminátová nebo PVC podlaha koberci rozhodně nemůže konkurovat. HOTOVO, pouze musíme koberec zaříznout a nastěhovat zpátky skříně.

7. Vyprat, vyžehlit a uklidit miminkovské oblečky
Začala jsem! Část máme poděděnou od sestřenic, část jsem koupila a část je po Tomíkovi. V klučičí modré bude "na doma", v holčičím na ven a na lepší. Poté naskládat do nových skříní! HOTOVO!

8. Koupit ještě jedno balení plenek Pampers Sensitive 1
S Tomíkem jsme vypotřebovali tři balíky jedniček, ale myslím, že jsme ale mohli přejít na dvojky klidně dříve. Z toho důvodu nám taky hodně balíků dvojek zbylo, takže myslím, že v tomto máme jinak vystaráno na první dva, možná tři měsíce.

9. Navařit do zásoby sobě i Tomíkovi, sobě zejména vývary
Nejsem žádná velká ani vášnivá kuchařka, ale jíst se musí. Abychom si to ze začátku trochu usnadnili, měli bychom mít v mrazničce nachystané krabičky, které by bylo potřeba jen rozmrazit a ohřát.

10. Dát podrobnou instruktáž tchyni, co a jak s Tomíkem
Babička se sice angažuje, ale určitě jí pár cenných rad bude k dobru. co kdy jí, jak se připravuje mléko, kaše, kde má přebalovací potřeby a věci na převlečení. Toto bude třeba zejména v době, kdy se bude rodit, jinak bude po většinu času s Tomíkem tatínek. HOTOVO! (Jsem na ně opravdu zvědavá, jak si povedou)

11. Uklidit skříňky v kuchyni, aby se tchyně některých věcí nelekla
Ne, že bychom žili v binci, ale zlepšit se to dá...

12. Koupit Tomíkovi papučky
Kluk už opravdu sám chodí, a tak by měl chodit v papučích. HOTOVO! Ale: Tomík se v papučkách necítí dobře a tak stále pochoduje doma v ponožkách (a mně to rozhodně nevadí).

13. Vybrat a koupit tašku ke kočárku
Nejobnošenější součástka starého kočárku Quinni speedy je právě taška. Vždyť kočárek odvozil prakticky tři děti! Navíc se nám nehodí barevně, už by to prostě chtělo změnu a je to optimální dárek k mým narozeninám, tak si budu muset něco pořídit!

14. Vybrat a koupit odsávačku na mléko
Další narozeninový dárek pro mě. Minule jsem žádnou neměla, pak jsem si v krizi půjčovala z lékárny elektrickou za nemalý peníz, navíc jsem ji musela složitě zamlouvat, sepisovat smlouvu o půjčení a podobně. Chci manuální, dvoufázovou, pohodlnou a spolehlivou, takovou aby v případě nouze či potřeby dokázala odsát mléko. Motivace ke kojení je tentokrát ještě silnější, už jen proto, že jsem zažila kojence kojeného i na umělém mléku. Umělé mléko je sice pohodlnější, ale za to leze do peněz a musí se věčně umývat lahve - a to je nejméně oblíbená činnost nás rodičů. A diskuze o tom, že je mateřské mléko vhodnější snad ani nemusí být, to víme všichni. HOTOVO: vybraný model poslán manželovi ke koupi - dostanu k narozeninám!