Už to není na první pohled žádné miminko. Velký kluk slaví druhé narozeniny. Neodpustím si klasické klišé, že to rychle utíká a že se mi zdá, jako bychom slavili ty jeho první narozeniny včera. Ale jak od té doby vyrostl!
Jednoznačně nejvíc vyniká jeho řečový projev. Mluví krásně, čistě, ve větách. Používá podstatná (i zdrobnělá) a čím dál víc i přídavná jména, taky dost sloves a oblíbené přivlastňovací zájmeno "moje". Citoslovce zvířat a věcí už dávno nahradila pravá jména. Někdy se ale zadrhne a mluví si tou svojí čínštinou hlava nehlava. Umí spoustu říkanek a písniček, ale nemá kolikrát trpělivost je celé doříct. Umí prší prší, skákal pes, já do lesa nepojedu a ach synku synku sám, ostatní s dopomocí. S pomocí napočítá do devíti. Často říká "Už to bude!". Umí pojmenovat všechny členky širší rodiny, ví, jak se jmenuje maminka s tatínkem i on sám. Má úžasnou paměť na situace. Prostě ví, že jsme tady na tom místě potkali čmeláčka a při každé příležitosti, kdy daným místem procházíme, mi to musí připomenout. Když jdeme okolo parkoviště, kde v neděli parkuje děda, hned si na něj vzpomene. Když jedeme autem okolo obchodu, hned se hlásí o nákup. A takových situací denně prožíváme spoustu.
Miluje auta, rozhodně nejvíc ze svých kamarádů vrstevníků. Nejradši je skládá za sebe do kolony, má rád sanitky, záchranky, hasiče, kamiony a z osobních aut zná peugeota a škodovku. Pozná, jaké auto má taťka, děda a jaké Zoza. Auta taky rád kreslí, chce to ale spoustu fantazie. Mimo to rád staví z Lega, nejčastěji mašinku. Má rád knížky, sám si často čte a vykládá si u toho. Miluje Chaloupku na vršku a Večerníček v televizi.
Je to úžasný starší bráška. Neustále hlídá, co Adinka dělá a kde je. Asi od jejího půlroku se stali dobrými parťáky. Nejoblíbenější společná hra je, když si jeden sedne na tatru a druhý do autíčka a takto se vozí po obýváku. Pomáhá s přebalováním a krmením.
Obstojně jí, ale začal si vybírat. Má rád polévky, nejradši zeleninovou nebo dýňovou s opečenými rohlíky, řízek s bramborovou kaší a okurek, na snídaně rohlík a lučinu, někdy i šunku nebo sýr. Nemá rád sladká jídla k hlavním chodům, sladkým obědem bych neuctila. Nejoblíbenější večeří je párek (ach ta zdravá jídla!!!). Miluje ale mrkev a papriku, obojí jí syrové, z ovoce banán, má rád bílý jogurt. Ze sladkostí ochutnal čokoládu a asi 2x v životě kousek oplatku, bonbony a lízátko nezná. Vše jí sám, krmit se nenechá. Pořád bojujeme s pitím. Stále má mléko v lahvi, nejčastěji ráno i večer (kravské i UM), abychom doplnili tekutiny. Jinak zkoušíme všechno: ředěný džus, minerálka, šťáva ze sirupu, voda, čaj a to z různých nádobek.
Začal konečně sám usínat v postýlce, zato měl teď období, kdy se v noci často budil. Teď doléčujeme zánět středního ucha a konečně se začíná blýskat na lepší časy, protože dnes spal celou noc bez problémů.
Zatím se nám nepodařilo odplenkovat. Teorii má zmáknutou, praxe je horší. Kdyby bylo léto, asi by byla větší motivace, v zimě ho stejně bez plínky venku nenecháme, jezdíme dlouhé trasy z města. Na nočníku sedí ochotně, kolikrát už s výsledkem, jen mu to prostě ještě úplně nedocvaklo.
Venku se nechá přemluvit a jezdívá u nebezpečných míst v kočárku, jinak dobře chodí, nejradši sám, ne za ruku.
Je už velmi přátelský, má svoje kamarády z fary, kam chodí moc rád. Nejradši si hraje s Toníkem nebo s Theánkem. Povětšinou už se spolu domluvíme. Prostě velký kluk, ne žádné mimino.
čtvrtek 10. listopadu 2016
úterý 26. dubna 2016
Pamperskování
Adélka má dnes dva měsíce, a tak jsem stejně jako u jejího brášky vytvořila koláž fotek a vyvěsila je na Facebook. Nejsem žádná fotografka a na detaily či techniku focení si nepotrpím, spíš se mi líbí ten nápad mít svoje dítě vyfocené každý měsíc ve stejný den (jinak samozřejmě fotíme i jen tak). S Tominem je focení dost boj, protože se okamžitě vrhá po foťáku, a tak jsem si počkala, až usne, přenesla jsem Adélku nahoru a tam jsem párkrát cvakla spouští, narvala fotky do Picassa a vytvořila koláž, kterou jsem následně "pověsila" na onu zeď.
A co se nestalo: Adélce čouhá zpod šatiček bodýčko a také trochu plenka. A hned se strhla diskuze na téma plen, respektive látkování. Používáme jednorázové plenky u dvou dětí. Nevím, nakolik je to látkování ekonomické a ekologické, protože je třeba brát v úvahu elektřinu, vodu, prací prostředky a v neposlední řadě i to, že pračka, kterou se pere častěji asi dříve odejde do věčných lovišť. Nepotrpím si na super design, protože moje děti nosí obvykle přes plenku oblečení, a to i v létě. Pračku mám v prádelně ve sklepě a sušičku nevlastním, takže když peru, pračku musím zapnout v okamžiku, kdy děti spí nebo s nimi někdo je, protože schody nezvládají a já zase nezvládám táhnout prádlo i děti zároveň (sami v obýváku být nechtějí). Jakmile prádlo dopere, opět čekám na vhodný okamžik, abych jej pověsila. Při hezkém počasí věším prádlo ven a to se modlím, aby nezačalo pršet. Zvládám tak 3-4 pračky týdně. Obzvlášť pokud se suší prádlo v prádelně, stává se, že pro něj přijdu až druhý den. Neumím si představit, že bych k běžnému praní tímto stylem ještě přidala praní plen. Tak proto používáme jednorázovky.
A co se nestalo: Adélce čouhá zpod šatiček bodýčko a také trochu plenka. A hned se strhla diskuze na téma plen, respektive látkování. Používáme jednorázové plenky u dvou dětí. Nevím, nakolik je to látkování ekonomické a ekologické, protože je třeba brát v úvahu elektřinu, vodu, prací prostředky a v neposlední řadě i to, že pračka, kterou se pere častěji asi dříve odejde do věčných lovišť. Nepotrpím si na super design, protože moje děti nosí obvykle přes plenku oblečení, a to i v létě. Pračku mám v prádelně ve sklepě a sušičku nevlastním, takže když peru, pračku musím zapnout v okamžiku, kdy děti spí nebo s nimi někdo je, protože schody nezvládají a já zase nezvládám táhnout prádlo i děti zároveň (sami v obýváku být nechtějí). Jakmile prádlo dopere, opět čekám na vhodný okamžik, abych jej pověsila. Při hezkém počasí věším prádlo ven a to se modlím, aby nezačalo pršet. Zvládám tak 3-4 pračky týdně. Obzvlášť pokud se suší prádlo v prádelně, stává se, že pro něj přijdu až druhý den. Neumím si představit, že bych k běžnému praní tímto stylem ještě přidala praní plen. Tak proto používáme jednorázovky.
pondělí 18. dubna 2016
Dvě děti
Stále odkládám článek o tom, jaké to je mít dvě děti. Už to bude dva měsíce, co se nám narodila Adélka, a občas si už troufám říct, že jsme sehraná banda. To, z čeho jsme měli největší obavy, šlo překvapivě lehce, a naopak to, co nás nenapadlo, že by mohlo činit potíže, problémem bylo nebo stále je.
Začnu tím, že jsem se obávala rychlého porodu a že nestihneme dojet včas do porodnice. Naštěstí jsme vyjeli brzy a díky mému muži i díky obyčejnému paralenu v infuzi jsem porodila za 5 hodin po příjezdu do nemocnice (půl hodiny po zmiňované infuzi). Tentokrát jsme si tak víc "užili" porodní box, sprchu a podobné vychytávky, na které minule nebyl čas. Narodila se nám krásná zdravá holčička s 51 centimetry a 3390 gramy.
Obávala jsem se, jak zvládne Tomík náš odjezd do porodnice a můj pobyt tam. První hlídání babičkou a první uspávání naštěstí proběhlo celkem dobře, když pominu to, že nám volali do porodnice ve 21 hodin, že Tomík ještě nespí a podělal se tak, že to měl i na pyžamu a spacím pytli. Co Vám budu povídat, zbytečné starosti navíc... S taťkou to ale potom bylo úplně v pohodě, Tomík byl při obou návštěvách usměvavý a zvědavý, nejvíc ho však zajímaly nemocniční výtahy a při odchodu mi vždy s úsměvem zamával.
Po příjezdu domů se ukázal ten největší problém. Tomík měl o sestřičku sice zájem, ale zároveň se neuvěřitelně bál jejího pláče. A že se Adélka, na rozdíl od Tomíka, umí ozvat! Kamenem úrazu se staly především večery - několikrát se stalo, že jsme s Adélkou spaly dole v obýváku, protože její pláč budil Tomíka, který pak ne a ne usnout. Z toho důvodu spíme s Adélkou v naší posteli, abych dokázala lépe vystihnout okamžik, kdy se Adélka vzbudí a začne plakat. Až na několik výjimek nyní Tomík spí celé noci až do rána. Obavy z pláče miminka naštěstí postupně opadaly - teď když Adélka řve na celé kolo, Tomík spí jako dudek. Ještě někdy, když ji přebaluji a Adélka pláče, tak mě Tomík tahá za ruce nebo za nohy, abych toho nechala a "neubližovala" ji.
Doufala jsem, že se tentokrát vyhneme nemocem v novorozeneckém věku. Když pominu fakt, že měla ve dvou týdnech Adélka jednorázově konjunktivitidu (čti zalepená očička) a musely jsme pro antibiotické kapky, celé šestinedělí byla fit. Teď má bohužel, v 7 týdnech rýmu jako trám a má proto antibiotika do nosu. Trochu ji zlobí bříško - vzhledem ke žravosti a malému množství mléka u Tomina se podvědomě snažím Adélku nacpávat, což obvykle skončí pláčem pár desítek minut po krmení. Už si na to dávám pozor. Jinak přibírá a roste ukázkově. V 7 týdnech se rozhlíží okolo, pozoruje nás a hračku, když jí ji ukážeme, a začíná pěkně pást koníky.
Tomík za tu dobu, co je ten starší, opravdu dospěl. Jednak se to od něj očekává a jednak je na něm každý měsíc znát. Je o moc samostatnější, naučil se hrát si sám (občas) a v okamžiku, kdy začnu kojit, odchází často do kuchyně, kde vyramuje půl kredence. Udělal velký pokrok v mluvení - na spoustu věcí má svoje vlastní pojmenování, umí všechna zvířátka, sám si čte v knížkách a ukazuje si, začaly ho velmi zajímat auta, bagry, traktory, mašinky. Umí nasednout a sesednout z pukyho, umí na něm trochu jezdit a naučil se vylézat na sedačku. Dostal novou židličku a jí u stolu, s čímž se pojí i fakt, že začíná jíst sám. Výsledek občas stojí za to, naštěstí stále bere s povděkem to, když jej nakrmím. Adélku má rád, říká ji Adi a často ji hladí po nožičkách a říká "má".
Měla jsem strach, jak budu stíhat vařit a starat se o domácnost. Inu, svoje mouchy to stále má, ale snažím se. Už druhý den po příjezdu z porodnice uvařila celý oběd včetně polévky. Neocenitelným pomocníkem je nám náš kočárek, díky kterému hravě zvládnu cestu do města pěšky (za 40 minut) nebo třeba nakoupit. Tomík sice rád chodí po venku pěšky, ale když jej naložím do kočárku, neprotestuje.
S jarem přichází i období pískovišť a hřišť, což už si měl možnost mnohokrát vyzkoušet. Zatím se Tomík příliš netěší z písku, co máme na zahradě, asi proto, že tam nejsou děti. To pak pendluje mezi skleníkem, pískovištěm a záhony. Asi bychom tam měli chodit častěji, ale všeho do času. Než vypravím a snesu obě děti, když jdeme ven, přeci jen nějaký čas zabere a výprava pod okna na písek mi za tu energii zatím nestojí - když už se vypravíme, vyrážíme někam dál.
Došlo na to, že jsme si uvědomili jedno dítě: žádné dítě, protože například večery jsou náročné. Adélka se skutečně nebojí ozvat, zvlášť mezi půl desátou a jedenáctou večerní. Na druhou stranu jsme moc šťastní, že děti máme, a hrdě přiznáváme, že Adélka není dítě náhody, ale dítě plánované, a že patnáctiměsíční rozdíl mezi našimi dětmi považujeme za optimální, bez žárlení a scén staršího sourozence. No a taky se porozhlížíme po novém autě, které by, podle nás, mělo mít vzadu dostatek místa pro tři autosedačky.
Začnu tím, že jsem se obávala rychlého porodu a že nestihneme dojet včas do porodnice. Naštěstí jsme vyjeli brzy a díky mému muži i díky obyčejnému paralenu v infuzi jsem porodila za 5 hodin po příjezdu do nemocnice (půl hodiny po zmiňované infuzi). Tentokrát jsme si tak víc "užili" porodní box, sprchu a podobné vychytávky, na které minule nebyl čas. Narodila se nám krásná zdravá holčička s 51 centimetry a 3390 gramy.
Obávala jsem se, jak zvládne Tomík náš odjezd do porodnice a můj pobyt tam. První hlídání babičkou a první uspávání naštěstí proběhlo celkem dobře, když pominu to, že nám volali do porodnice ve 21 hodin, že Tomík ještě nespí a podělal se tak, že to měl i na pyžamu a spacím pytli. Co Vám budu povídat, zbytečné starosti navíc... S taťkou to ale potom bylo úplně v pohodě, Tomík byl při obou návštěvách usměvavý a zvědavý, nejvíc ho však zajímaly nemocniční výtahy a při odchodu mi vždy s úsměvem zamával.
Po příjezdu domů se ukázal ten největší problém. Tomík měl o sestřičku sice zájem, ale zároveň se neuvěřitelně bál jejího pláče. A že se Adélka, na rozdíl od Tomíka, umí ozvat! Kamenem úrazu se staly především večery - několikrát se stalo, že jsme s Adélkou spaly dole v obýváku, protože její pláč budil Tomíka, který pak ne a ne usnout. Z toho důvodu spíme s Adélkou v naší posteli, abych dokázala lépe vystihnout okamžik, kdy se Adélka vzbudí a začne plakat. Až na několik výjimek nyní Tomík spí celé noci až do rána. Obavy z pláče miminka naštěstí postupně opadaly - teď když Adélka řve na celé kolo, Tomík spí jako dudek. Ještě někdy, když ji přebaluji a Adélka pláče, tak mě Tomík tahá za ruce nebo za nohy, abych toho nechala a "neubližovala" ji.
Doufala jsem, že se tentokrát vyhneme nemocem v novorozeneckém věku. Když pominu fakt, že měla ve dvou týdnech Adélka jednorázově konjunktivitidu (čti zalepená očička) a musely jsme pro antibiotické kapky, celé šestinedělí byla fit. Teď má bohužel, v 7 týdnech rýmu jako trám a má proto antibiotika do nosu. Trochu ji zlobí bříško - vzhledem ke žravosti a malému množství mléka u Tomina se podvědomě snažím Adélku nacpávat, což obvykle skončí pláčem pár desítek minut po krmení. Už si na to dávám pozor. Jinak přibírá a roste ukázkově. V 7 týdnech se rozhlíží okolo, pozoruje nás a hračku, když jí ji ukážeme, a začíná pěkně pást koníky.
Tomík za tu dobu, co je ten starší, opravdu dospěl. Jednak se to od něj očekává a jednak je na něm každý měsíc znát. Je o moc samostatnější, naučil se hrát si sám (občas) a v okamžiku, kdy začnu kojit, odchází často do kuchyně, kde vyramuje půl kredence. Udělal velký pokrok v mluvení - na spoustu věcí má svoje vlastní pojmenování, umí všechna zvířátka, sám si čte v knížkách a ukazuje si, začaly ho velmi zajímat auta, bagry, traktory, mašinky. Umí nasednout a sesednout z pukyho, umí na něm trochu jezdit a naučil se vylézat na sedačku. Dostal novou židličku a jí u stolu, s čímž se pojí i fakt, že začíná jíst sám. Výsledek občas stojí za to, naštěstí stále bere s povděkem to, když jej nakrmím. Adélku má rád, říká ji Adi a často ji hladí po nožičkách a říká "má".
Měla jsem strach, jak budu stíhat vařit a starat se o domácnost. Inu, svoje mouchy to stále má, ale snažím se. Už druhý den po příjezdu z porodnice uvařila celý oběd včetně polévky. Neocenitelným pomocníkem je nám náš kočárek, díky kterému hravě zvládnu cestu do města pěšky (za 40 minut) nebo třeba nakoupit. Tomík sice rád chodí po venku pěšky, ale když jej naložím do kočárku, neprotestuje.
S jarem přichází i období pískovišť a hřišť, což už si měl možnost mnohokrát vyzkoušet. Zatím se Tomík příliš netěší z písku, co máme na zahradě, asi proto, že tam nejsou děti. To pak pendluje mezi skleníkem, pískovištěm a záhony. Asi bychom tam měli chodit častěji, ale všeho do času. Než vypravím a snesu obě děti, když jdeme ven, přeci jen nějaký čas zabere a výprava pod okna na písek mi za tu energii zatím nestojí - když už se vypravíme, vyrážíme někam dál.
Došlo na to, že jsme si uvědomili jedno dítě: žádné dítě, protože například večery jsou náročné. Adélka se skutečně nebojí ozvat, zvlášť mezi půl desátou a jedenáctou večerní. Na druhou stranu jsme moc šťastní, že děti máme, a hrdě přiznáváme, že Adélka není dítě náhody, ale dítě plánované, a že patnáctiměsíční rozdíl mezi našimi dětmi považujeme za optimální, bez žárlení a scén staršího sourozence. No a taky se porozhlížíme po novém autě, které by, podle nás, mělo mít vzadu dostatek místa pro tři autosedačky.
úterý 9. února 2016
Nejoblíbenější hračky
Chytá mě děsná nostalgie, ach ty těhotenské hormony! Koukám na fotky našeho patnáctiměsíčního kluka a říkám si, jak děsně to uteklo. Až na těch pár dní, kdy jsem ležela v nemocnici, jsme spolu strávili každičký den, vidím ho růst, zdokonalovat se a hrát si. Některé z hraček už ho nebaví, prostě z nich vyrostl (i když možná díky budoucí popularitě u mladší sestřičky přijdou zase do kurzu). Napadlo mě sepsat seznam věcí a hraček, které měly u nás největší úspěch.
1. Vysavač. Díky minulému článku netřeba komentovat.
2. Nabíječka od notebooku, mobilu, prostě šňůry. Dřív jsem se je snažila hodně schovávat, teď už nejsem tak úzkostlivá. Dostalo mě, když přišel za mnou s nabíječkou od notebooku a stále opakoval: "nenene". Že by se něco vsáklo?
3. Notebook, mobil, foťák a další technické přístroje, naše trouba, mikrovlnka. Je prostě technický typ. Nedávno dostal dětský mobil od babičky - i když má tlačítka a hraje a umí se s ním na chvíli zabavit, zdaleka nedosahuje popularity mobilu skutečného.
4. Kaštany. Už od podzimu je skládá do náklaďáku, do kelímků a rozhazuje je po koberci.
5. Vkládací kelímky a hvězdičky. Konečně hračka z hračkářství. Miluje skládání a rozkládání kelímků, dává do nich věci (třeba právě ty kaštany), hraje si, že dává plyšákům pít z kalíšků a tak. A hlavně - naučil se z nich stavět věže. Dělá mu sice potíž rozpoznat, který je větší a který menší (a tudíž který bude pasovat), ale pokud mu je podávám popořadě, neomylně postaví věž z 10 kalíšků nebo hvězdiček. Je to teď velký hit.
6. Lego duplo. Zatím vlastníme jednu sadu, kterou dostal od Ježíška. Mimo jednoduché a dvojité základní kostky obsahuje i podvozek na autíčko, kytičky, kostky s obrázky, okna, panáčka a pejska. Stavíme ostošest.
7. Auta. Je to správný kluk.
8. Knížky. Kdykoliv si chce prohlížet svoje leporela, přijde s knížkou a s výzvou "čssst" - jakože "číst". Miluje knížku o traktoru, o zvířátkách od Lady, O veselé mašince, o autech, říkanky a další. Mám z toho, jak se u knížky dokáže zapomenout a uklidnit, nemalou radost. Zvlášť, když manžel knížky nemusí a tchýně tvrdí, že kluci na čtení nejsou. Ha! Náš kluk je čtenář!
9. Dudlík. Uznávám, je to blbá hračka. Snažím se o to, aby byl jen na spaní, což se daří v případě, že je mimo dosah a dohled. Řekla bych, že se blýská na lepší časy, ale uvidíme, jak s ním zacloumá příchod sourozence.
10. Plyšáci. Rád se s nimi mazlí. Nejradši má opici, co mu naši přivezli z Chorvatska, a další opici, co jsme mu koupili při poslední návštěvě Ikey. Tulí se k nim, pusinkuje je a ukazuje, jak papají (a roztomile při tom mlaská pusinkou). No, aspoň, že ty plyšáky pusinkuje - já jsem se dočkala asi 5 spontánních pusinek, táta (a ostatní členové rodiny) zatím na pusinku čekají.
11. Sekačka, káča a kuchyňka. To jsou hračky, se kterými si hraje na faře, kam chodíme 1-2x týdně za ostatními dětmi. Sekačka je absolutní hit, dokonce uvažujeme o tom, že mu ji koupíme domů. Rozbitá káča se strhaným setrvačníkem je taktéž favorit. Nejdéle se však zabaví u kuchyňky, zpravidla v okamžiku, kdy máme odcházet. Vykrámuje všechno nádobíčko a zase jej skládá zpět - prostě to, co mu ve své kuchyni nedovolím a co jsme mu překazili odmontováním rukovětí či namontováním dětských pojistek, si tam vesele užívá.
Suma sumarum je zajímavé, že na to, kolik má doma hraček (a že jsme jich jako rodiče koupili minimum), se zabaví dost obyčejnými hračkami a věcmi. Zatím je to stále vděčné dítě, uvidíme, co s ním udělá čas a nástup do školky, kdy bude chtít to, co mají kamarádi.
1. Vysavač. Díky minulému článku netřeba komentovat.
2. Nabíječka od notebooku, mobilu, prostě šňůry. Dřív jsem se je snažila hodně schovávat, teď už nejsem tak úzkostlivá. Dostalo mě, když přišel za mnou s nabíječkou od notebooku a stále opakoval: "nenene". Že by se něco vsáklo?
3. Notebook, mobil, foťák a další technické přístroje, naše trouba, mikrovlnka. Je prostě technický typ. Nedávno dostal dětský mobil od babičky - i když má tlačítka a hraje a umí se s ním na chvíli zabavit, zdaleka nedosahuje popularity mobilu skutečného.
4. Kaštany. Už od podzimu je skládá do náklaďáku, do kelímků a rozhazuje je po koberci.
5. Vkládací kelímky a hvězdičky. Konečně hračka z hračkářství. Miluje skládání a rozkládání kelímků, dává do nich věci (třeba právě ty kaštany), hraje si, že dává plyšákům pít z kalíšků a tak. A hlavně - naučil se z nich stavět věže. Dělá mu sice potíž rozpoznat, který je větší a který menší (a tudíž který bude pasovat), ale pokud mu je podávám popořadě, neomylně postaví věž z 10 kalíšků nebo hvězdiček. Je to teď velký hit.
6. Lego duplo. Zatím vlastníme jednu sadu, kterou dostal od Ježíška. Mimo jednoduché a dvojité základní kostky obsahuje i podvozek na autíčko, kytičky, kostky s obrázky, okna, panáčka a pejska. Stavíme ostošest.
7. Auta. Je to správný kluk.
8. Knížky. Kdykoliv si chce prohlížet svoje leporela, přijde s knížkou a s výzvou "čssst" - jakože "číst". Miluje knížku o traktoru, o zvířátkách od Lady, O veselé mašince, o autech, říkanky a další. Mám z toho, jak se u knížky dokáže zapomenout a uklidnit, nemalou radost. Zvlášť, když manžel knížky nemusí a tchýně tvrdí, že kluci na čtení nejsou. Ha! Náš kluk je čtenář!
9. Dudlík. Uznávám, je to blbá hračka. Snažím se o to, aby byl jen na spaní, což se daří v případě, že je mimo dosah a dohled. Řekla bych, že se blýská na lepší časy, ale uvidíme, jak s ním zacloumá příchod sourozence.
10. Plyšáci. Rád se s nimi mazlí. Nejradši má opici, co mu naši přivezli z Chorvatska, a další opici, co jsme mu koupili při poslední návštěvě Ikey. Tulí se k nim, pusinkuje je a ukazuje, jak papají (a roztomile při tom mlaská pusinkou). No, aspoň, že ty plyšáky pusinkuje - já jsem se dočkala asi 5 spontánních pusinek, táta (a ostatní členové rodiny) zatím na pusinku čekají.
11. Sekačka, káča a kuchyňka. To jsou hračky, se kterými si hraje na faře, kam chodíme 1-2x týdně za ostatními dětmi. Sekačka je absolutní hit, dokonce uvažujeme o tom, že mu ji koupíme domů. Rozbitá káča se strhaným setrvačníkem je taktéž favorit. Nejdéle se však zabaví u kuchyňky, zpravidla v okamžiku, kdy máme odcházet. Vykrámuje všechno nádobíčko a zase jej skládá zpět - prostě to, co mu ve své kuchyni nedovolím a co jsme mu překazili odmontováním rukovětí či namontováním dětských pojistek, si tam vesele užívá.
Suma sumarum je zajímavé, že na to, kolik má doma hraček (a že jsme jich jako rodiče koupili minimum), se zabaví dost obyčejnými hračkami a věcmi. Zatím je to stále vděčné dítě, uvidíme, co s ním udělá čas a nástup do školky, kdy bude chtít to, co mají kamarádi.
pondělí 25. ledna 2016
Vysavač
Byl to jeden z prvních spotřebičů, který jsme si dohromady koupili. Už ani nevím, jestli to bylo za svobodna nebo později, ale určitě s námi byl už na nemocniční ubytovně, kde jsme bydleli ještě 8 měsíců po svatbě. Vybrali jsme Elektrolux, vítěze tehdejšího D-testu. Pochopitelně s námi putoval do našeho nynějšího bydliště, kde vždy skvěle plnil svoji funkci.
Poté, co se nám narodil Tomáš a pár týdnů po narození měl příšernou rýmu, se vysavač hodil i na odsávání hlenů. Ze tří odsávaček, které jsme koupili, jsme nakonec zkonstruovali svoji vlastní, která nejvíce vyhovuje našim potřebám. Pochopitelně ale stále obměňujeme hadičkovou odsávačku po každé rýmě. Stejně jako většina miminek měl i náš syn rád tichý uklidňující monotónní zvuk, u kterého byl schopen usnout. Pravda, že jsme toho nijak často nevyužívali - vždy dobře spal.
Kromě pravidelného vysávání domácnosti a občasného vysávání usopleného nosu má náš vysavač ještě mnohem důležitější funkci. Je to totiž naprosto nejoblíbenější hračka, už tak od 8-9 měsíců. Nejprve se u něj vzpíral a pozoroval, jak vysáváme, pak se u něj stavěl, mačkal tlačítka, upravoval výkon a neúmyslně ho vypínal a pak se zlobil, jak to, že nefunguje. Začal u něj stát i bez držení a nadšeně výskal a tleskal, to mu ostatně vydrželo dodnes. Dneska už ví, kde je šňůra, snaží se jí dávat do zásuvky (tomu se snažím zabraňovat), umí jej zapnout, ví, kde se snižuje a zvyšuje výkon. Přinesení vysavače a samotný úklid s ním připomíná v jeho podání extázi. Když jej odneseme z pokoje, řve. Pokud mu necháme hlavici na hraní, dokáže nám odnesení stroje odpustit. Vydrží takto "vysávat" - tj. jezdit po podlaze naprázdno - klidně půlhodinu. Když se zeptáme, jak dělá vysavač, předvede velmi autentický zvuk. V jedné naší obrázkové knížce je asi 50 různých obrázků, první, který bez problému ukáže, je právě vysavač.
Prostě je to stroj, bez kterého se naše domácnost a naše hračkárna neobejde.
Poté, co se nám narodil Tomáš a pár týdnů po narození měl příšernou rýmu, se vysavač hodil i na odsávání hlenů. Ze tří odsávaček, které jsme koupili, jsme nakonec zkonstruovali svoji vlastní, která nejvíce vyhovuje našim potřebám. Pochopitelně ale stále obměňujeme hadičkovou odsávačku po každé rýmě. Stejně jako většina miminek měl i náš syn rád tichý uklidňující monotónní zvuk, u kterého byl schopen usnout. Pravda, že jsme toho nijak často nevyužívali - vždy dobře spal.
Kromě pravidelného vysávání domácnosti a občasného vysávání usopleného nosu má náš vysavač ještě mnohem důležitější funkci. Je to totiž naprosto nejoblíbenější hračka, už tak od 8-9 měsíců. Nejprve se u něj vzpíral a pozoroval, jak vysáváme, pak se u něj stavěl, mačkal tlačítka, upravoval výkon a neúmyslně ho vypínal a pak se zlobil, jak to, že nefunguje. Začal u něj stát i bez držení a nadšeně výskal a tleskal, to mu ostatně vydrželo dodnes. Dneska už ví, kde je šňůra, snaží se jí dávat do zásuvky (tomu se snažím zabraňovat), umí jej zapnout, ví, kde se snižuje a zvyšuje výkon. Přinesení vysavače a samotný úklid s ním připomíná v jeho podání extázi. Když jej odneseme z pokoje, řve. Pokud mu necháme hlavici na hraní, dokáže nám odnesení stroje odpustit. Vydrží takto "vysávat" - tj. jezdit po podlaze naprázdno - klidně půlhodinu. Když se zeptáme, jak dělá vysavač, předvede velmi autentický zvuk. V jedné naší obrázkové knížce je asi 50 různých obrázků, první, který bez problému ukáže, je právě vysavač.
Prostě je to stroj, bez kterého se naše domácnost a naše hračkárna neobejde.
čtvrtek 14. ledna 2016
Osm týdnů! Nebo možná méně?
Tak do termínu porodu zbývá osm týdnů. Strašně to uteklo od té doby, kdy jsem se přestala bát, že potratím nebo že hodně předčasně porodím. Tedy, času je stále víc než dost a nechci nic zakřiknout, ale doufám, že snad už se vše povede, jak má.
S tím taky souvisí seznam věcí, který je nutno udělat a zařídit, nejlépe v lednu. Tak doufejme, že to všechno stihneme.
1. Nachystat tašku do porodnice
Už jsem začala! Vyprala jsem župan, přidala košili na rozepínání, osušku, ručník, spodní prádlo a ponožky. Našla jsem oddací list, oprášila jsem krabici s vložkami do podprsenky a balík plenek jedniček - obojí mi zbylo ještě po Tomíkovi. K tomu jsem přidala balíček čistících ubrousků. Objednala jsem si porodnické vložky a jednorázové kalhotky a Bepanthen mast na zadeček. Spolu s novými kojícími podprsenkami jsou toto snad jediné "nové" výdaje, vše ostatní do porodnice už jako "zkušení" máme. Zbývá snad jen přidat nějaké pití a svačinku, čtení, běžné hygienické potřeby a jsme snad ready to go! Pochopitelně přidám i doklady, mobil s nabíječkou a foťák, to ale až na poslední chvíli.Zapomněla jsem na něco?
NUTNO ZREVIDOVAT A PŘIBALIT PŘEZŮVKY!
2. Sestavit korbičku ke kočárku
Vzhledem k útlému věkovému rozdílu našich dětí (snad 16 měsíců) jsme se rozhodli pro koupi sourozeneckého kočárku. Nakonec jsme vybrali Baby jogger city select - takový, který jde použít pro jedno i dvě děti (teoreticky i tři, pokud ten nejstarší jede na skejtíku). Zatím jsme maximálně spokojeni. HOTOVO!
3. Postavit postýlku
Po úvahách, zda postýlku koupit novou či z druhé ruky, jsme se nakonec přiklonili k první variantě. Přispěl k tomu výsledek D-testu postýlek, výprodej v Ikea a poměrně vysoké ceny za postýlky z druhé ruky. Sice jsme nekoupili přesně tu, která v D-testu dokonce vyhrála, ale Sundvik je jí v řadě parametrů podobná a snad bude stejně funkční a bezpečná. Líbí se nám, že až je dítě samostatnější, dá se oddělat jedna bočnice, aby mohlo dítě samo vylézt. Postýlka Tomíka Sniglar (rovněž Ikea) toto nemá a navíc nemá ani roštové dno, což určitě přispívá k lepšímu odvětrání matrace a zdravějšímu spaní. HOTOVO!
4. Sestavit skříně v dětském pokoji
Skříně jsme koupili rovněž v Ikea a vybrali jsme si sice okoukané, ale pěkné a snad i funkční z řady Stuva. Líbí se nám množství kombinací, dostatek úložného prostoru a možnosti dokoupení všeho, co je potřeba. Namíchali jsme zeleno-bílou kombinaci skříněk a zásuvek, takže to působí vesele a zároveň nijak extrémně rušivě. HOTOVO!
5. Vyklidit dětský pokoj
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Dětský pokoj je zaskládán všemi možnými věcmi, krabicemi s dětským oblečením různých velikostí, pro kluka i pro holku, hračkami, které jsme podědili a na které je Tomík ještě velký nebo se nám zdály nevhodné (např. dětské chodítko). Zároveň tato místnost slouží jako žehlírna, kde se občas kupí čisté, ale nevyžehlené nebo neposkládané prádlo. HOTOVO!
6. Koupit koberec do dětského pokoje
Koberec jsme vyhodnotili jako nejpraktičtější povrchovou úpravou místnosti pro dítě. Je teplý, příjemný, dá se jednoduše vysát a zároveň může být pěkně barevný - tak, aby se v něm dítě cítilo dobře. Sice může být domovem roztočů, ale i tak studená dřevěná, laminátová nebo PVC podlaha koberci rozhodně nemůže konkurovat. HOTOVO, pouze musíme koberec zaříznout a nastěhovat zpátky skříně.
7. Vyprat, vyžehlit a uklidit miminkovské oblečky
Začala jsem! Část máme poděděnou od sestřenic, část jsem koupila a část je po Tomíkovi. V klučičí modré bude "na doma", v holčičím na ven a na lepší. Poté naskládat do nových skříní! HOTOVO!
8. Koupit ještě jedno balení plenek Pampers Sensitive 1
S Tomíkem jsme vypotřebovali tři balíky jedniček, ale myslím, že jsme ale mohli přejít na dvojky klidně dříve. Z toho důvodu nám taky hodně balíků dvojek zbylo, takže myslím, že v tomto máme jinak vystaráno na první dva, možná tři měsíce.
9. Navařit do zásoby sobě i Tomíkovi, sobě zejména vývary
Nejsem žádná velká ani vášnivá kuchařka, ale jíst se musí. Abychom si to ze začátku trochu usnadnili, měli bychom mít v mrazničce nachystané krabičky, které by bylo potřeba jen rozmrazit a ohřát.
10. Dát podrobnou instruktáž tchyni, co a jak s Tomíkem
Babička se sice angažuje, ale určitě jí pár cenných rad bude k dobru. co kdy jí, jak se připravuje mléko, kaše, kde má přebalovací potřeby a věci na převlečení. Toto bude třeba zejména v době, kdy se bude rodit, jinak bude po většinu času s Tomíkem tatínek. HOTOVO! (Jsem na ně opravdu zvědavá, jak si povedou)
11. Uklidit skříňky v kuchyni, aby se tchyně některých věcí nelekla
Ne, že bychom žili v binci, ale zlepšit se to dá...
12. Koupit Tomíkovi papučky
Kluk už opravdu sám chodí, a tak by měl chodit v papučích. HOTOVO! Ale: Tomík se v papučkách necítí dobře a tak stále pochoduje doma v ponožkách (a mně to rozhodně nevadí).
13. Vybrat a koupit tašku ke kočárku
Nejobnošenější součástka starého kočárku Quinni speedy je právě taška. Vždyť kočárek odvozil prakticky tři děti! Navíc se nám nehodí barevně, už by to prostě chtělo změnu a je to optimální dárek k mým narozeninám, tak si budu muset něco pořídit!
14. Vybrat a koupit odsávačku na mléko
Další narozeninový dárek pro mě. Minule jsem žádnou neměla, pak jsem si v krizi půjčovala z lékárny elektrickou za nemalý peníz, navíc jsem ji musela složitě zamlouvat, sepisovat smlouvu o půjčení a podobně. Chci manuální, dvoufázovou, pohodlnou a spolehlivou, takovou aby v případě nouze či potřeby dokázala odsát mléko. Motivace ke kojení je tentokrát ještě silnější, už jen proto, že jsem zažila kojence kojeného i na umělém mléku. Umělé mléko je sice pohodlnější, ale za to leze do peněz a musí se věčně umývat lahve - a to je nejméně oblíbená činnost nás rodičů. A diskuze o tom, že je mateřské mléko vhodnější snad ani nemusí být, to víme všichni. HOTOVO: vybraný model poslán manželovi ke koupi - dostanu k narozeninám!
S tím taky souvisí seznam věcí, který je nutno udělat a zařídit, nejlépe v lednu. Tak doufejme, že to všechno stihneme.
1. Nachystat tašku do porodnice
Už jsem začala! Vyprala jsem župan, přidala košili na rozepínání, osušku, ručník, spodní prádlo a ponožky. Našla jsem oddací list, oprášila jsem krabici s vložkami do podprsenky a balík plenek jedniček - obojí mi zbylo ještě po Tomíkovi. K tomu jsem přidala balíček čistících ubrousků. Objednala jsem si porodnické vložky a jednorázové kalhotky a Bepanthen mast na zadeček. Spolu s novými kojícími podprsenkami jsou toto snad jediné "nové" výdaje, vše ostatní do porodnice už jako "zkušení" máme. Zbývá snad jen přidat nějaké pití a svačinku, čtení, běžné hygienické potřeby a jsme snad ready to go! Pochopitelně přidám i doklady, mobil s nabíječkou a foťák, to ale až na poslední chvíli.Zapomněla jsem na něco?
NUTNO ZREVIDOVAT A PŘIBALIT PŘEZŮVKY!
2. Sestavit korbičku ke kočárku
Vzhledem k útlému věkovému rozdílu našich dětí (snad 16 měsíců) jsme se rozhodli pro koupi sourozeneckého kočárku. Nakonec jsme vybrali Baby jogger city select - takový, který jde použít pro jedno i dvě děti (teoreticky i tři, pokud ten nejstarší jede na skejtíku). Zatím jsme maximálně spokojeni. HOTOVO!
3. Postavit postýlku
Po úvahách, zda postýlku koupit novou či z druhé ruky, jsme se nakonec přiklonili k první variantě. Přispěl k tomu výsledek D-testu postýlek, výprodej v Ikea a poměrně vysoké ceny za postýlky z druhé ruky. Sice jsme nekoupili přesně tu, která v D-testu dokonce vyhrála, ale Sundvik je jí v řadě parametrů podobná a snad bude stejně funkční a bezpečná. Líbí se nám, že až je dítě samostatnější, dá se oddělat jedna bočnice, aby mohlo dítě samo vylézt. Postýlka Tomíka Sniglar (rovněž Ikea) toto nemá a navíc nemá ani roštové dno, což určitě přispívá k lepšímu odvětrání matrace a zdravějšímu spaní. HOTOVO!
4. Sestavit skříně v dětském pokoji
Skříně jsme koupili rovněž v Ikea a vybrali jsme si sice okoukané, ale pěkné a snad i funkční z řady Stuva. Líbí se nám množství kombinací, dostatek úložného prostoru a možnosti dokoupení všeho, co je potřeba. Namíchali jsme zeleno-bílou kombinaci skříněk a zásuvek, takže to působí vesele a zároveň nijak extrémně rušivě. HOTOVO!
5. Vyklidit dětský pokoj
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Dětský pokoj je zaskládán všemi možnými věcmi, krabicemi s dětským oblečením různých velikostí, pro kluka i pro holku, hračkami, které jsme podědili a na které je Tomík ještě velký nebo se nám zdály nevhodné (např. dětské chodítko). Zároveň tato místnost slouží jako žehlírna, kde se občas kupí čisté, ale nevyžehlené nebo neposkládané prádlo. HOTOVO!
6. Koupit koberec do dětského pokoje
Koberec jsme vyhodnotili jako nejpraktičtější povrchovou úpravou místnosti pro dítě. Je teplý, příjemný, dá se jednoduše vysát a zároveň může být pěkně barevný - tak, aby se v něm dítě cítilo dobře. Sice může být domovem roztočů, ale i tak studená dřevěná, laminátová nebo PVC podlaha koberci rozhodně nemůže konkurovat. HOTOVO, pouze musíme koberec zaříznout a nastěhovat zpátky skříně.
7. Vyprat, vyžehlit a uklidit miminkovské oblečky
Začala jsem! Část máme poděděnou od sestřenic, část jsem koupila a část je po Tomíkovi. V klučičí modré bude "na doma", v holčičím na ven a na lepší. Poté naskládat do nových skříní! HOTOVO!
8. Koupit ještě jedno balení plenek Pampers Sensitive 1
S Tomíkem jsme vypotřebovali tři balíky jedniček, ale myslím, že jsme ale mohli přejít na dvojky klidně dříve. Z toho důvodu nám taky hodně balíků dvojek zbylo, takže myslím, že v tomto máme jinak vystaráno na první dva, možná tři měsíce.
9. Navařit do zásoby sobě i Tomíkovi, sobě zejména vývary
Nejsem žádná velká ani vášnivá kuchařka, ale jíst se musí. Abychom si to ze začátku trochu usnadnili, měli bychom mít v mrazničce nachystané krabičky, které by bylo potřeba jen rozmrazit a ohřát.
10. Dát podrobnou instruktáž tchyni, co a jak s Tomíkem
Babička se sice angažuje, ale určitě jí pár cenných rad bude k dobru. co kdy jí, jak se připravuje mléko, kaše, kde má přebalovací potřeby a věci na převlečení. Toto bude třeba zejména v době, kdy se bude rodit, jinak bude po většinu času s Tomíkem tatínek. HOTOVO! (Jsem na ně opravdu zvědavá, jak si povedou)
11. Uklidit skříňky v kuchyni, aby se tchyně některých věcí nelekla
Ne, že bychom žili v binci, ale zlepšit se to dá...
12. Koupit Tomíkovi papučky
Kluk už opravdu sám chodí, a tak by měl chodit v papučích. HOTOVO! Ale: Tomík se v papučkách necítí dobře a tak stále pochoduje doma v ponožkách (a mně to rozhodně nevadí).
13. Vybrat a koupit tašku ke kočárku
Nejobnošenější součástka starého kočárku Quinni speedy je právě taška. Vždyť kočárek odvozil prakticky tři děti! Navíc se nám nehodí barevně, už by to prostě chtělo změnu a je to optimální dárek k mým narozeninám, tak si budu muset něco pořídit!
14. Vybrat a koupit odsávačku na mléko
Další narozeninový dárek pro mě. Minule jsem žádnou neměla, pak jsem si v krizi půjčovala z lékárny elektrickou za nemalý peníz, navíc jsem ji musela složitě zamlouvat, sepisovat smlouvu o půjčení a podobně. Chci manuální, dvoufázovou, pohodlnou a spolehlivou, takovou aby v případě nouze či potřeby dokázala odsát mléko. Motivace ke kojení je tentokrát ještě silnější, už jen proto, že jsem zažila kojence kojeného i na umělém mléku. Umělé mléko je sice pohodlnější, ale za to leze do peněz a musí se věčně umývat lahve - a to je nejméně oblíbená činnost nás rodičů. A diskuze o tom, že je mateřské mléko vhodnější snad ani nemusí být, to víme všichni. HOTOVO: vybraný model poslán manželovi ke koupi - dostanu k narozeninám!
čtvrtek 7. ledna 2016
2015 je za námi
Tak tu máme nový rok a ten starý necháváme už jen ve vzpomínkách. A jaký byl? Hektický, veselý, ale hlavně úplně jiný než roky předešlé.
V lednu jsme konečně vystoupili ze stínu šestinedělí, sžili jsme se s miminkem a i když jsme pořád bojovali s rýmou, užívali jsme si rodinného života. Tomík se začal usmívat a také o sobě dávat znát, zvlášť když má hlad. Já často řeším, zda mám dostatek mléka. Jinak hodné miminko většinu večerů propláče. Poprvé jsme byli přes noc v Komárově u babičky - doma se dělal nový plynový kotel. S ním se vyřešilo teplo domova i ohřívání teplé vody, v čemž dodnes vidíme ohromné zvýšení kvality našeho života. Karma z koupelny šla do věčných lovišť.
Začátek února je ve smyslu laktační krize - nemám dost mléka, a tak půjčuju na pár dní elektrickou odsávačku, zobu homeopatika a snažím se rozkojit, což se na nějakou dobu daří. Z nepohyblivého miminka začíná být společenský tvor, který si hraje, má rád koupání a má svou oblíbenou hračku - včelku.
Březen je mezníkem v oblasti Tomíkova jídla - pro váhový úbytek, nespokojenost a v neposlední řadě i moje vyčerpání dáváme příkrm Nutrilonu, který si oblíbí natolik, že se během pár týdnů úplně odstaví od mateřského mléka. Sice škoda, ale zato máme doma spokojenější, upovídanější miminko a méně vystresovanou matku. Koncem března, na Velikonoce, zkoušíme první příkrm mrkve, což má úspěch.
V dubnu pokračujeme s příkrmy zeleniny. Navíc se začal sám otáčet na bříško (hned po příchodu z očkování hexavakcínou) a podsouvá nožky, jako by už chtěl lézt a koncem měsíce už i couvá. Poprvé je večer hlídán a uložen ke spánku babičkou L. (byli jsme na svatbě), což jsme si pro velký úspěch zopakovali po dvou týdnech znovu. Vše proběhlo v klidu a bez problémů.
V květnu zařazujeme do Tomíkova jídelníčku i maso. Částečně příkrmy vařím, částečně kupuji ve skleničkách - úspěch má obojí. Do našeho programu zařazujeme i delší víkendové výlety do okolí, s termoskou s převařenou kojeneckou vodou a dětskou lahví a Nutrilonem v přebalovací tašce.
Červen je měsíc velkých změn! Maminka jde poprvé od porodu do služby a kluci to zvládají na jedničku. Poprvé jedeme do Brna sami autobusem. Pro málo místa v kočárku (a odřené lokty) přesedláváme do sporťáku. Poprvé jsme na týden v Brně (já mám školu, kterou stejně flákám) a užíváme si s prarodiči. Poprvé žužlá rohlík a kukuřičnou křupku. 8. června také nalézáme první řezák dole, za 3 týdny pak druhou jedničku. Začíná se trochu plazit, spíš poskakuje dopředu nebo dozadu, jde na všechny čtyři. Sám jde do překážkového sedu, ale podpírá se rukama. Více nutíme jiné tekutiny k pití, ale často neúspěšně. Koncem června začínám chodit na faru během kázání, abychom v kostele nerušili, získáváme tak nové přátele. V neposlední řadě se nám povede zorganizovat erasmácký sraz u nás doma a až na jednu jsme se sešli všichni. Akce má úspěch, zejména pak návštěva místního sklípku, ze které se motá nejedna hlava ještě následující den.
V červenci jsme poprvé byli na koupališti, což mělo velký úspěch. Víc než dětské brouzdaliště okupujeme bazén, Tomíkovi se ve vodě líbí. Podruhé jdu do služby, bezprostředně po ní zjišťujeme, že čekáme pro Tomíka sourozence, takže s prací je konec a začíná pro nás další rodinná kapitola. Po návštěvě Bětky a její rodiny jsme všichni nahromadě, Tomík to odnese horečkami, já zase kašlem na roztrhání. Po částečném vykurýrování jedeme na návštěvu do Německa, kde ale onemocní i taťka a Tomík se stále nemůže vyhrabat z teplot. Teploty řešíme prakticky celé léto, což vyvrcholí i odběrem krve, ve kterém se nic nenajde. Po návratu z Německa jde vidět miminko i na ultrazvuku, a tak oznamujeme novinku i rodině. Tomík dobře lozí po čtyřech.
V srpnu tráví dovolenou ve Znojmě prarodiče L. Užíváme léta, i když opravdu parného s teplotami přes 35°C, většinu času jsme na koupališti. Těhotenství na mě začíná být znát brzo. Tomík začíná sedět sám, dere se na kolena a následně i do stoje. Je to velký jedlík. Nejvíc ho zajímají "technické hračky".
Září po výborném prvotrimestrálním screeningu nepokračuje slavně, protože po svatbě kamarádky Aničky skončím s krvácením v nemocnici. Začíná druhý trimestr, který prožijeme spíše ve strachu o naši holčičku. Vinobraní si nakonec užijeme v rámci možností i s prarodiči L. Na vinobraní se také vyklubou dva horní řezáky, přesně po 3 měsících od těch spodních. Když jsem fit, chodíme ve středu na faru za ostatními maminkami a dětmi, což má celkem úspěch.
V říjnu gradují mé těhotenské potíže, vybírám antibiotika, progesteronovou podporu v megadávce a modlíme se, aby miminko vydrželo. Tomík mezitím dělá velké pokroky, chodí okolo nábytku, říká hlavně "tatat", "toto", ojediněle i "mamam", což se mnohdy stírá s "mňam". Rád jí sladké - jogurty, ovoce a pečivo.
V listopadu slavíme první narozeniny, které si maximálně užijeme všichni. Dostal spoustu krásných dárků, užil si dort a neloudil jiné jídlo okolo. Celé odpoledne byl moc hodný. Stále něco překládá, trénuje jemnou motoriku a povídá. Miluje cestování autobusem - ve středu chodíme za kamarády na faru, už si tam zvykl a rád si tam hraje. Stále lépe obchází nábytek a chodí za ruce.
Ani jsme se nenadáli a je tu Advent a prosinec. Byli jsme poprvé u zubaře, projel se na zubařském křesle a ukázal zoubky (na okamžik). Na Mikuláše dostal svoje první boty, které jsou mu sice velké, ale zvyká si dobře. Před Vánoci má vysoké horečky, které svádíme na zuby, protože hodně sliní. S touto teorií necháváme i fotit Dr. Sedláčkovou, před kterou hází jeden úsměv za druhým. Nakonec však vše vysvětluje nález v krku, protože má angínu, a tak vybírá svoje druhá antibiotika v životě. Naštěstí s rychlým efektem. Na Vánoce je už fit a svátky si moc užíváme. Stromeček ho zajímá jen z dálky, za to z dárečků a návštěv má velkou radost. Miluje vanilkové rohlíčky. Při štědrovečerní večeři mu tak chutnalo, že jsem mu musela přidat. 28. prosince navíc dobře dopadla i kontrola na gynekologii, zdá se, že hematom miminko nijak neomezil, naopak se částečně vstřebal a částečně rozpustil a vypadá to, že další průběh těhotenství není ničím ohrožen. Ke konci roku začíná Tomík sám chodit, jednou za 3 dny ukáže, že umí sám ujít 5 kroků a to mu stačí.
A co očekáváme od 2016? Bez debat je to v březnu další člen naší rodiny, Adélka. Bude to zápřah mít dvě děti 16 měsíců po sobě. Výzvy se nebojíme, respektive už s tím ani nejde nic dělat. Tomášek umí být náročný, ale které dítě ne. Nevím, na kolik si uvědomuje, kdo se skrývá v břiše, které mi hladí (a někdy do něj i plácá).
Ostatní plány jsou tak nějak v mlze. Rádi bychom se zúčastnili svatby Zuzky a Peťa, rádi bychom jeli někam na dovolenou a také bychom měli pohnout s venkovní rekonstrukcí, fasádou a zateplením.
Hlavně, když budeme všichni zdraví a spokojení.
Tak na 2016!
V lednu jsme konečně vystoupili ze stínu šestinedělí, sžili jsme se s miminkem a i když jsme pořád bojovali s rýmou, užívali jsme si rodinného života. Tomík se začal usmívat a také o sobě dávat znát, zvlášť když má hlad. Já často řeším, zda mám dostatek mléka. Jinak hodné miminko většinu večerů propláče. Poprvé jsme byli přes noc v Komárově u babičky - doma se dělal nový plynový kotel. S ním se vyřešilo teplo domova i ohřívání teplé vody, v čemž dodnes vidíme ohromné zvýšení kvality našeho života. Karma z koupelny šla do věčných lovišť.
Začátek února je ve smyslu laktační krize - nemám dost mléka, a tak půjčuju na pár dní elektrickou odsávačku, zobu homeopatika a snažím se rozkojit, což se na nějakou dobu daří. Z nepohyblivého miminka začíná být společenský tvor, který si hraje, má rád koupání a má svou oblíbenou hračku - včelku.
Březen je mezníkem v oblasti Tomíkova jídla - pro váhový úbytek, nespokojenost a v neposlední řadě i moje vyčerpání dáváme příkrm Nutrilonu, který si oblíbí natolik, že se během pár týdnů úplně odstaví od mateřského mléka. Sice škoda, ale zato máme doma spokojenější, upovídanější miminko a méně vystresovanou matku. Koncem března, na Velikonoce, zkoušíme první příkrm mrkve, což má úspěch.
V dubnu pokračujeme s příkrmy zeleniny. Navíc se začal sám otáčet na bříško (hned po příchodu z očkování hexavakcínou) a podsouvá nožky, jako by už chtěl lézt a koncem měsíce už i couvá. Poprvé je večer hlídán a uložen ke spánku babičkou L. (byli jsme na svatbě), což jsme si pro velký úspěch zopakovali po dvou týdnech znovu. Vše proběhlo v klidu a bez problémů.
V květnu zařazujeme do Tomíkova jídelníčku i maso. Částečně příkrmy vařím, částečně kupuji ve skleničkách - úspěch má obojí. Do našeho programu zařazujeme i delší víkendové výlety do okolí, s termoskou s převařenou kojeneckou vodou a dětskou lahví a Nutrilonem v přebalovací tašce.
Červen je měsíc velkých změn! Maminka jde poprvé od porodu do služby a kluci to zvládají na jedničku. Poprvé jedeme do Brna sami autobusem. Pro málo místa v kočárku (a odřené lokty) přesedláváme do sporťáku. Poprvé jsme na týden v Brně (já mám školu, kterou stejně flákám) a užíváme si s prarodiči. Poprvé žužlá rohlík a kukuřičnou křupku. 8. června také nalézáme první řezák dole, za 3 týdny pak druhou jedničku. Začíná se trochu plazit, spíš poskakuje dopředu nebo dozadu, jde na všechny čtyři. Sám jde do překážkového sedu, ale podpírá se rukama. Více nutíme jiné tekutiny k pití, ale často neúspěšně. Koncem června začínám chodit na faru během kázání, abychom v kostele nerušili, získáváme tak nové přátele. V neposlední řadě se nám povede zorganizovat erasmácký sraz u nás doma a až na jednu jsme se sešli všichni. Akce má úspěch, zejména pak návštěva místního sklípku, ze které se motá nejedna hlava ještě následující den.
V červenci jsme poprvé byli na koupališti, což mělo velký úspěch. Víc než dětské brouzdaliště okupujeme bazén, Tomíkovi se ve vodě líbí. Podruhé jdu do služby, bezprostředně po ní zjišťujeme, že čekáme pro Tomíka sourozence, takže s prací je konec a začíná pro nás další rodinná kapitola. Po návštěvě Bětky a její rodiny jsme všichni nahromadě, Tomík to odnese horečkami, já zase kašlem na roztrhání. Po částečném vykurýrování jedeme na návštěvu do Německa, kde ale onemocní i taťka a Tomík se stále nemůže vyhrabat z teplot. Teploty řešíme prakticky celé léto, což vyvrcholí i odběrem krve, ve kterém se nic nenajde. Po návratu z Německa jde vidět miminko i na ultrazvuku, a tak oznamujeme novinku i rodině. Tomík dobře lozí po čtyřech.
V srpnu tráví dovolenou ve Znojmě prarodiče L. Užíváme léta, i když opravdu parného s teplotami přes 35°C, většinu času jsme na koupališti. Těhotenství na mě začíná být znát brzo. Tomík začíná sedět sám, dere se na kolena a následně i do stoje. Je to velký jedlík. Nejvíc ho zajímají "technické hračky".
Září po výborném prvotrimestrálním screeningu nepokračuje slavně, protože po svatbě kamarádky Aničky skončím s krvácením v nemocnici. Začíná druhý trimestr, který prožijeme spíše ve strachu o naši holčičku. Vinobraní si nakonec užijeme v rámci možností i s prarodiči L. Na vinobraní se také vyklubou dva horní řezáky, přesně po 3 měsících od těch spodních. Když jsem fit, chodíme ve středu na faru za ostatními maminkami a dětmi, což má celkem úspěch.
V říjnu gradují mé těhotenské potíže, vybírám antibiotika, progesteronovou podporu v megadávce a modlíme se, aby miminko vydrželo. Tomík mezitím dělá velké pokroky, chodí okolo nábytku, říká hlavně "tatat", "toto", ojediněle i "mamam", což se mnohdy stírá s "mňam". Rád jí sladké - jogurty, ovoce a pečivo.
V listopadu slavíme první narozeniny, které si maximálně užijeme všichni. Dostal spoustu krásných dárků, užil si dort a neloudil jiné jídlo okolo. Celé odpoledne byl moc hodný. Stále něco překládá, trénuje jemnou motoriku a povídá. Miluje cestování autobusem - ve středu chodíme za kamarády na faru, už si tam zvykl a rád si tam hraje. Stále lépe obchází nábytek a chodí za ruce.
Ani jsme se nenadáli a je tu Advent a prosinec. Byli jsme poprvé u zubaře, projel se na zubařském křesle a ukázal zoubky (na okamžik). Na Mikuláše dostal svoje první boty, které jsou mu sice velké, ale zvyká si dobře. Před Vánoci má vysoké horečky, které svádíme na zuby, protože hodně sliní. S touto teorií necháváme i fotit Dr. Sedláčkovou, před kterou hází jeden úsměv za druhým. Nakonec však vše vysvětluje nález v krku, protože má angínu, a tak vybírá svoje druhá antibiotika v životě. Naštěstí s rychlým efektem. Na Vánoce je už fit a svátky si moc užíváme. Stromeček ho zajímá jen z dálky, za to z dárečků a návštěv má velkou radost. Miluje vanilkové rohlíčky. Při štědrovečerní večeři mu tak chutnalo, že jsem mu musela přidat. 28. prosince navíc dobře dopadla i kontrola na gynekologii, zdá se, že hematom miminko nijak neomezil, naopak se částečně vstřebal a částečně rozpustil a vypadá to, že další průběh těhotenství není ničím ohrožen. Ke konci roku začíná Tomík sám chodit, jednou za 3 dny ukáže, že umí sám ujít 5 kroků a to mu stačí.
A co očekáváme od 2016? Bez debat je to v březnu další člen naší rodiny, Adélka. Bude to zápřah mít dvě děti 16 měsíců po sobě. Výzvy se nebojíme, respektive už s tím ani nejde nic dělat. Tomášek umí být náročný, ale které dítě ne. Nevím, na kolik si uvědomuje, kdo se skrývá v břiše, které mi hladí (a někdy do něj i plácá).
Ostatní plány jsou tak nějak v mlze. Rádi bychom se zúčastnili svatby Zuzky a Peťa, rádi bychom jeli někam na dovolenou a také bychom měli pohnout s venkovní rekonstrukcí, fasádou a zateplením.
Hlavně, když budeme všichni zdraví a spokojení.
Tak na 2016!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)