Pamperskování

Adélka má dnes dva měsíce, a tak jsem stejně jako u jejího brášky vytvořila koláž fotek a vyvěsila je na Facebook. Nejsem žádná fotografka a na detaily či techniku focení si nepotrpím, spíš se mi líbí ten nápad mít svoje dítě vyfocené každý měsíc ve stejný den (jinak samozřejmě fotíme i jen tak). S Tominem je focení dost boj, protože se okamžitě vrhá po foťáku, a tak jsem si počkala, až usne, přenesla jsem Adélku nahoru a tam jsem párkrát cvakla spouští, narvala fotky do Picassa a vytvořila koláž, kterou jsem následně "pověsila" na onu zeď.
A co se nestalo: Adélce čouhá zpod šatiček bodýčko a také trochu plenka. A hned se strhla diskuze na téma plen, respektive látkování. Používáme jednorázové plenky u dvou dětí. Nevím, nakolik je to látkování ekonomické a ekologické, protože je třeba brát v úvahu elektřinu, vodu, prací prostředky a v neposlední řadě i to, že pračka, kterou se pere častěji asi dříve odejde do věčných lovišť. Nepotrpím si na super design, protože moje děti nosí obvykle přes plenku oblečení, a to i v létě. Pračku mám v prádelně ve sklepě a sušičku nevlastním, takže když peru, pračku musím zapnout v okamžiku, kdy děti spí nebo s nimi někdo je, protože schody nezvládají a já zase nezvládám táhnout prádlo i děti zároveň (sami v obýváku být nechtějí). Jakmile prádlo dopere, opět čekám na vhodný okamžik, abych jej pověsila. Při hezkém počasí věším prádlo ven a to se modlím, aby nezačalo pršet. Zvládám tak 3-4 pračky týdně. Obzvlášť pokud se suší prádlo v prádelně, stává se, že pro něj přijdu až druhý den. Neumím si představit, že bych k běžnému praní tímto stylem ještě přidala praní plen. Tak proto používáme jednorázovky.