Dvojnásob

Patnáct měsíců jsem dvojnásobná máma a o dalších patnáct měsíců déle máme doma Tomíka. Jinými slovy Tomík má dva a půl roku a Adélka rok a čtvrt. Je čas na rekapitulaci.

Tomík je téměř samostatný, sebevědomý, upovídaný, přemýšlivý, trochu bojácný, ale taky rozverný kluk. Jeho největší zálibou zůstávají auta. Aniž bychom jakkoliv tlačili na pilu, asi měsíc rozeznává všechny značky aut, včetně těch méně známých. Největší zálibou, když jdeme na procházku, je pojmenování všech značek zaparkovaných aut, čímž překvapuje nezasvěcené. Za vše mluví historka z tohoto týdne, kdy u sousedů zaparkovala paní, která když vylézala z auta, Tomík nahlas komentuje: "To je Opel, mami" a šokovaná paní vydechne: "ty jo, ty seš dobrej", načež Tomík odvrací: "jsem dobrej, jsem borec!". Kde to vzal, netuším. Takže určitě bych mu udělala radost výletem do velkého autobazaru nebo parkoviště. Miluje i motorky, vláčky, tramvaje a trolejbusy. Zatím si příliš nepřičichl k lodím a letadlům, ale všechno má svůj čas.

Fyzicky se dost vytáhl a jakoby "zhubl". Celkově už nemá ten apetit ročního batolete, které by sešrotovalo všechno, na co přijde (na rozdíl od jeho sestry). Začíná si dost vybírat, co sní a co ne. Zatímco v polévce není žampion žádnou překážkou, v omáčce s masem jej jíst nebude. Největší radost mu udělám, když je k obědu bramborová kaše s rybou nebo řízkem, nepohrdne jakoukoliv polévkou a k večeři by si nejraději dal párek nebo pomazánku, má rád i lučinu. Oblíbenou svačinkou je pak nakrájená hruška nebo jablíčko. Celoživotně trpí potlačeným pocitem žízně, takže s pitím neustále bojujeme. Asi před měsícem jsme vyškrtli mléko v lahvi, z hrnku jej pít zatím nechce, ale zamiloval si ochucené mléčné nápoje, které pije z lahve brčkem. Proti gustu...

Už je přes den 100% bez plenek přes den, přičemž je nehoda "na malou" vzácností, zato na bobek celkem často nestíhá. Musíme to ještě dopilovat.

Výborně mluví. Brousí všechny hlásky, písmeno R už neříká jako L ale snaží se o opravdové R, zatímco vypiloval nádherné L všude tam, kde má být. Mluví ve větách. Stále má svoje zkomoleniny, jakože popeláři "vypisají" (místo vysypají) nebo že má ruce "utřité", ale už jich je minimum. Správně používá časy a zvratná zájmena, mluví o sobě v mužském rodě. Ví, jak se jmenuje (Tomáš nebo Tominek, s nápovědou dá i přímení), na otázku kolik má roků stále zarputile říká, že má jeden (a někdy se opraví na dva). Ví, jak se jmenuje maminka, tatínek, sestřička a také nově umí i všechny babičky a dědy (jménem i přímením, přičemž nejdůležitější zůstává informace, že jedni mají Peugeota a druzí Forda). Umí spoustu písniček a básniček, i když ty jsou teď trochu v pozadí. Rád si čte. Nejradši má knížky s auty a taky Jaro a Léto, velké obrázkové knížky, kde je stále co objevovat a popisovat.

Má už svoje kamarády. Rád se kamarádí s klukama od Bocků, Tondou od Želvy a nově také s Alexem, se kterým vyvádí lumpárny. Absolvovali jsme zápisy do školky: do Šaldorfa a na Holadskou. V obou školkách se mu líbilo a  moc doufáme v to, že ho vezmou do Šaldorfa.

Stále spí po obědě, kdy do minuty odpadá a spí klidně tři hodiny. Večer se mu ale spát nechce a teď často usíná až kolem půl deváté a spí až do šesti do rána.

Adélka je v roce a čtvrt už statnou parťačkou Tomíka. Ač jsou si fyzicky velmi podobní, povahově jim bylo dáno každému jinak. Adélka je nebojácná, hlučná, velmi temperamentní, přátelská, zvědavá a hodně mazlivá a fixovaná na maminku. Nezapře v sobě ženské pečovatelské geny. Miluje miminka, panenky, kočárek, ráda nosí Tomíkovi pití (které mu, poté co si Tomík trochu cucne, obvykle vypije) nebo krmí tatínka při večeři. A má ráda zvířata, kterých se, na rozdíl od brášky, nebojí. Když nemá náladu, je ospalá nebo má nějaký neduh, musíme o tom všichni vědět. Nosí sponku ve vlasech a ještě se nestalo, že by si ji sama sundala. Parádnice. Umí nahlas pištět tak, že zaléhají uši.

Adélčinou velkou zálibou je jídlo a pití. Od té doby, co jsem přestala v roce kojit a dáváme 2x denně ředěné UM, má obrovský apetit, což je na ní celkem znát. Naučila se na hlad, stejně jako kdysi Tomík, říkat uauaua! Miluje bílý jogurt, ovoce i zeleninu, jakýkoliv oběd, zato nemusí kaši, kterou jí už nenutím, spíš ji má pouze pro zpestření večeří. Pije cokoliv, zvlášť, je-li to v Tomíkově lahvi nebo hrníčku. Snaží se jíst sama lžičkou (i rukama), ale musíme hlídat, kolik toho má v puse, aby se neudusila.

Od Zeleného čtvrtku, kdy měla 13,5 měsíce, chodí (o týden dříve než Tomík). Dostala svoje první boty Little blue lamb, ve kterých chodí bravurně venku (kočárek je pro ni často vězením), zatímco doma je na boso. Velmi se zlepšila co se týče komunikace. Neohrabané "mama" nahradilo "mami", říká táta nebo tati, nově i abi nebo babi, dede. Nejčastěji říká "taky", "tady", "toto" a "ne". Umí většinu zvířátek (kůň, pes, kočka, koza, kráva, ovečka, opice, slepice, kohout, ptáčci, ryba, osel, kačenka) a ráda si čte v knížkách o zvířátkách. Miluje houpačky, kterým říká "oupy houpy" nebo "jouky", nazývá tak i jídelní židličku, když si chce sednout. Mimochodem, nechat ji sedět v rostoucí židli bez zakurtování je hazard s jejím životem. Pravidelně si tam totiž stoupá, vylézá ven nebo leze na stůl.

Už je celkem pravidlem, že spává jednou denně s Tomíkem. Pokud dopoledne nejdeme ven, dávám ji spát i dopoledne, přičemž se většinou ve spaní střídají, což je pro mě za trest.

 Děti si už spolu někdy hrají. Nejčastěji se honí z obýváku do kuchyně a přes chodbu zpět. Rádi spolu drandí na autech, přičemž to o to Tomíkovo je věčný boj. Jeden na druhého se vždy moc těší, hledají se, když ten druhý náhodou není doma a po probuzení si dávají pusinky. Opičí se po sobě s lumpárnami, perou se o hračky a co má jeden, musí mít i ten druhý. Oba milují pískoviště a konečně jej pořádně využívají za domem. Idyla!