Už to není na první pohled žádné miminko. Velký kluk slaví druhé narozeniny. Neodpustím si klasické klišé, že to rychle utíká a že se mi zdá, jako bychom slavili ty jeho první narozeniny včera. Ale jak od té doby vyrostl!
Jednoznačně nejvíc vyniká jeho řečový projev. Mluví krásně, čistě, ve větách. Používá podstatná (i zdrobnělá) a čím dál víc i přídavná jména, taky dost sloves a oblíbené přivlastňovací zájmeno "moje". Citoslovce zvířat a věcí už dávno nahradila pravá jména. Někdy se ale zadrhne a mluví si tou svojí čínštinou hlava nehlava. Umí spoustu říkanek a písniček, ale nemá kolikrát trpělivost je celé doříct. Umí prší prší, skákal pes, já do lesa nepojedu a ach synku synku sám, ostatní s dopomocí. S pomocí napočítá do devíti. Často říká "Už to bude!". Umí pojmenovat všechny členky širší rodiny, ví, jak se jmenuje maminka s tatínkem i on sám. Má úžasnou paměť na situace. Prostě ví, že jsme tady na tom místě potkali čmeláčka a při každé příležitosti, kdy daným místem procházíme, mi to musí připomenout. Když jdeme okolo parkoviště, kde v neděli parkuje děda, hned si na něj vzpomene. Když jedeme autem okolo obchodu, hned se hlásí o nákup. A takových situací denně prožíváme spoustu.
Miluje auta, rozhodně nejvíc ze svých kamarádů vrstevníků. Nejradši je skládá za sebe do kolony, má rád sanitky, záchranky, hasiče, kamiony a z osobních aut zná peugeota a škodovku. Pozná, jaké auto má taťka, děda a jaké Zoza. Auta taky rád kreslí, chce to ale spoustu fantazie. Mimo to rád staví z Lega, nejčastěji mašinku. Má rád knížky, sám si často čte a vykládá si u toho. Miluje Chaloupku na vršku a Večerníček v televizi.
Je to úžasný starší bráška. Neustále hlídá, co Adinka dělá a kde je. Asi od jejího půlroku se stali dobrými parťáky. Nejoblíbenější společná hra je, když si jeden sedne na tatru a druhý do autíčka a takto se vozí po obýváku. Pomáhá s přebalováním a krmením.
Obstojně jí, ale začal si vybírat. Má rád polévky, nejradši zeleninovou nebo dýňovou s opečenými rohlíky, řízek s bramborovou kaší a okurek, na snídaně rohlík a lučinu, někdy i šunku nebo sýr. Nemá rád sladká jídla k hlavním chodům, sladkým obědem bych neuctila. Nejoblíbenější večeří je párek (ach ta zdravá jídla!!!). Miluje ale mrkev a papriku, obojí jí syrové, z ovoce banán, má rád bílý jogurt. Ze sladkostí ochutnal čokoládu a asi 2x v životě kousek oplatku, bonbony a lízátko nezná. Vše jí sám, krmit se nenechá. Pořád bojujeme s pitím. Stále má mléko v lahvi, nejčastěji ráno i večer (kravské i UM), abychom doplnili tekutiny. Jinak zkoušíme všechno: ředěný džus, minerálka, šťáva ze sirupu, voda, čaj a to z různých nádobek.
Začal konečně sám usínat v postýlce, zato měl teď období, kdy se v noci často budil. Teď doléčujeme zánět středního ucha a konečně se začíná blýskat na lepší časy, protože dnes spal celou noc bez problémů.
Zatím se nám nepodařilo odplenkovat. Teorii má zmáknutou, praxe je horší. Kdyby bylo léto, asi by byla větší motivace, v zimě ho stejně bez plínky venku nenecháme, jezdíme dlouhé trasy z města. Na nočníku sedí ochotně, kolikrát už s výsledkem, jen mu to prostě ještě úplně nedocvaklo.
Venku se nechá přemluvit a jezdívá u nebezpečných míst v kočárku, jinak dobře chodí, nejradši sám, ne za ruku.
Je už velmi přátelský, má svoje kamarády z fary, kam chodí moc rád. Nejradši si hraje s Toníkem nebo s Theánkem. Povětšinou už se spolu domluvíme. Prostě velký kluk, ne žádné mimino.
Žádné komentáře:
Okomentovat