Doktorka na netu

I když jsem na mateřské, mé povolání ve mě stále zůstává v polobdělém stavu. Přispívají k tomu (nejen) diskuze matek na různých internetových fórech. Někdy jsou příspěvky na téma zdraví  z pohledu lékaře vtipné, jindy jen nevěřícně kroutím hlavou. Aniž bych se chtěla jakkoliv posmívat či se povyšovat, se třemi ze včerejška bych se chtěla podělit.

"Nejsem těhotná, ale cítím pohyby" začíná příspěvek jedné nešťastnice, která cítí pohyby, byť je pár měsíců po porodu a těhotná znovu není (nebo alespoň ne v tom stádiu těhotenství, aby byly pohyby cítit). Následuje diskuze o tom, že by to asi mohl být pohyb střev, které se po porodu snaží dostat na své původní místo, na což tazatelka reaguje, zda se proti pohybu střev dá něco dělat. Ne, opravdu nedá, pokud chcete trávit, jako doposud. Zajímavé (a v určitých okamžicích hlasitého škroukání záviděníhodné), že si pohybu svých střev za svůj dosavadní život nevšimla.

Daleko smutnější jsou diskuze, kdy např. maminka nedonošené holčičky dává všanc lékařskou zprávu z neurologického ošetření, aby jí to někdo vysvětlil. Vzhledem k závěru diparéza se hned několik maminek ochotně vyjádřilo k tomu, že miminko je ochrnuté na dolní polovinu těla a chodit už nikdy nebude. Mimo to zde stojí "BPD na oxygenoterapii", což zase jiné úžasně vzdělané maminky hodnotí jako "BezProblémovéDýchání na kyslíku" (BPD je bronchopulmonální dysplazie). Škoda mluvit... Lékařskou zprávu korunuje poznámka lékařky, že zatím nedoporučuje očkovat. A samozřejmě se nenechají zahanbit odpůrkyně očkování, které nesmí promarnit jedinou šanci, aby všem těm tupým matkám, které nechávají dobrovolně očkovat svoje děti, ukázali, že i lékaři jsou proti očkování. To, že těžce nedonošeným dětem obvykle očkování odsouvají na později, už je nenapadne... Celé bych to shrnula tak, že kdyby si paní doktorka dala víc práce (a trochu času) na vysvětlení mamince holčičky, možná by se celému problému předešlo.

Jiná diskuze: rakovina. Jedna maminka se ptá na pozitiva a negativa konkrétní léčby určitého typu rakoviny, na což jí mnoho jiných matek odpovídá, že jejich teta z 10.kolene měla z léčby ten či onen nežádoucí účinek, ale vlastně úplně jinou rakovinu. No, ještěže se ozvala jiná, která před mateřskou dělala sanitářku na "ongologii", že ji vše ráda vysvětlí, když jí napíše, jak velké má ložisko a kolik má postižených uzlin. I to byla autorka dotazu ochotná sdělit.

Kolikrát mají lidé v dnešní době tendence chránit si soukromí, kolikrát už jsem četla, jak nutně potřebují citlivý přístup, svůj klid např. na porod, odmítají vyšetření a ultrazvuky, jsou nakloněny přírodním alternativám a podobně, a pak se dočtete jejich osobní (a mnohdy choulostivé) údaje bez mrknutí oka. Myslím, že kdyby si lékaři dali trochu víc práce, aby vysvětlovali pacientům o co jde, často by se nedorozuměním předešlo. A také si myslím, že by bylo fajn. kdyby si lidé víc chránili své soukromí. Tím bych samozřejmě nechtěla ubrat diskuzím a blogům na mateřských webech návštěvníky, protože co bych pak na té mateřské vlastně dělala. A co si o tom myslíte Vy?

Půl roku

Zítra už to bude půl roku, co je s námi, a mně to přijde, jako by s námi byl už mnohem déle. Z toho malého miminka, které jsme si přinesli domů z porodnice, je už docela velký kluk, který si umí hrát, má svoje oblíbené hračky a lidi, má už svoji řeč, umí projevit svůj nesouhlas a začíná objevovat svět svým vlastním pohybem. Prohlížím fotky a ač se mi to zprvu nechtělo věřit (je přece pořád stejný!), hodně se změnil. Je čím dál víc celý tatínek (a děda František), temperamentem je ale spíše po mě. Rostou mu tmavé rovné vlasy, má výrazné tmavé obočí a šedozelené oči (k těm přišel kde?) a je to dlouhán. Nejvíc mu sluší modrobílé proužky, takže já (a babička) průběžně doplňujeme naši námořnickou sbírku o čapky, dudlík, trička, pyžama...

Je neuvěřitelně vytrvalý - obrací se stále na břicho a snaží se plazit, což mu jde spíše dozadu, k jeho velké nevoli. Hraje si s hračkami, nejnovějším hitem jsou kostky ve tvaru hvězdiček, ze kterých mu stavíme věž, kterou bourá. Hračky si předává z ruky do ruky a do pusy. Slintá a zuby stále nikde. Umí si sám dát do pusy dudlík. Je to velký jedlík, stačí, aby zahlédl lahev a už se jí aktivně dožaduje. Na oběd jí zeleninu, někdy i s masem. Ochutnal i ovocnou přesnídávku. Pitný režim ovšem ignoruje - vodu i čaj se do něj snažím marně vpravit, takže pokud tekutiny, tak slabší mléko.

Spí celou noc, budí se pravidelně v 5,55 až 6,05. Třikrát hurá!

Zatímco tu píšu, přemístil se z hrací deky o 2 metry zpět. Konec legrace!

Březen a duben

Zase nestíhám, což je pro moje okolí možná trochu úsměvné, protože na mateřské musím přeci mít fůru času. No nic, co se událo v březnu a dubnu:

Přesně ve čtyřech měsících jsme začali přikrmovat umělým mlékem, neboť Tomin zhubnul 100 g za poslední tři týdny a řval hlady. Odsávačky, homeopatika, časté přikládání jsme nakonec vyměnili za lahvičku s Nutrilonem, který mu zachutnal natolik, že jsme po 2 týdnech "propašovávání" mateřského mléka nakonec kojení vzdali. No nic, hlavně že přibírá, je o mnoho spokojenější (a koneckonců já taky). Začala nám nová éra umývání a sterilizování lahví, převařování kojenecké vody a v neposlední řadě kupování Nutrilonu. Postupně se z něj stal velký jedlík, jen co lahev spatří, šijí s ním všichni čerti. Lahev si umí pěkně sám držet a kolikrát ji pak nechce pustit, když už je prázdná. 29. března měl poprvé mrkvičku. Střídáme zeleninové příkrmy domácí s těmi kupovanými, zatím je to bída co se zeleniny týče, protože je všechna z dovozu a o bio kvalitě, kterou nabízí super/hypermarket pochybuji (zvlášť, když je na etiketě napsáno bio a název české farmy, ale dovoz je z Nizozemí)... Každopádně už měl mrkev, brambor, květák, brokolici, špenát a batát. Poslední jmenovaný byl největším hitem.

Oslavil svůj první svátek. Poté, co mě mravenčila ruka z věčného držení hraček a od hrací deky jsem se nehnula, jsme pořídili hrazdičku - sice z druhé ruky, ale svůj účel splnila na jedničku. Dostal také druhou postýlku, která je na střídačku v obýváku na denní spaní a u našich v Brně. Také dostal hracího šneka, na němž bylo napsáno, že je vhodný od 0 let, ale po pozorném přečtení informací na krabici jsme zjistili, že je určený pro děti starší 18 měsícům. 

V dubnu jsme se zúčastnili velké rodinné oslavy, kde Tomin poprvé viděl celé mé příbuzenstvo z taťkovy strany. No, už jsme ho viděli spokojenějšího. O Velikonocích přijeli i bratranci z Německa, pro které je prostě "Tomáček" a kterým se velmi líbil. O týden později jsme byli na svatbě, kde po většinu času Tomina hlídala babička s dědou, zvládli to včetně večerního koupání a uspání. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme s mužem vyrazili po 5 měsících rodičování večer do společnosti. Zatancovali jsme si, najedli, napili a celkově jsme si to užili. A pro velký úspěch jsme si to zopakovali na další svatbě o dva týdny později, kde Tomin byl i na obřadu v kostele. Tam byl velmi společenský a spokojený. Večer byl znovu opečováván babičkou, zatímco my s mužem jsme se bavili na svatební hostině. Klidně bychom si to mohli zase zopakovat. Jednou už jej dával spát tatínek, zatímco já jsem se vzdělávala na pracovním semináři. Uvažujeme i o tom, že půjdu zpět do služeb - k tomu se ale musím naučit pořádně řídit (mám zase o motivaci víc).

Co se týče psychomotorického vývoje, dělá velké pokroky. Pase koně jako profesionál ;), zvedá hrudník a vzpírá se na rukou. 8. dubna asi hodinu od příchodu domů po očkování hexavakcínou se sám otočil na břicho (ta hexa je nějaká kouzelná - minule se bezprostředně po ní strašně zlepšil v pasení koníků). Od té doby to zvládá bravurně. Pravda, otáčí se jen na jednu stranu, druhou ignoruje. Koncem dubna (necelý půlrok) se snaží o plazení. Pořád podsouvá nožky pod zadeček, vzteká se, že mu to nejde, cpe si u toho ruce do pusy a má neuvěřitelnou výdrž. Umí se otáčet v prostoru. Naprosto bez potíží bere různé hračky, předává si je z ruky do ruky a hlavně všechny ochutnává. Hrozně sliní, ale zub zatím žádný nemá. Rád si povídá a směje se. Nahlas se směje, když skáčeme nebo s ním různě "cvičíme". Nejradši se večer koupe. Dole v obýváku může řvát sebevíc, jak je unavený, ale v okamžiku, kdy přijdeme do koupelny, je jako vyměněný a nemůže se dočkat, až ho položíme do vody.

S Tomáškem si prostě užíváme. Chodíme na dlouhé procházky ven, často do města kolem řeky a přes Tremperk. O víkendu jezdíme do Podyjí, na "zahraniční" cesty do Rakouska nebo do Brna. Už jsme zvládli i krmení venku v přírodě - vozíme s sebou termosku s vodou, lahvičku a mlíčko v prášku. Tomík v naprosté většině případů to celé prospí. 

Čeká nás poslední dávka hexavakcíny, tak jsem zvědavá, jestli se po ní začne plazit...