Tomáš se zdá motoricky velmi zdatný. Cvičíme jemnou motoriku nenásilnou hrou, která jej baví hodiny. Díky podzimu máme doma slušnou sbírku kaštanů, které nakládáme na nákladní auto, poté vysypáváme na zem, přendáváme do kelímků nebo vkládáme do lahve se širokým hrdlem. Rád se mnou staví věže, které bourá, a rád vkládá kelímky nebo hvězdičky do sebe. Co se týče hrubé motoriky, tak lezení je stále nejrychlejší způsob přepravy. Velmi obratně obchází nábytek a stěny, přechytává se, někdy se zapomene a stojí s hračkou v obou rukou. Už jsem polevila v tezi, že za ruce chodit nebude, protože je pro mě pohodlnější a bezpečnější ho převést za ruce z kuchyně nebo chodby, než jej zvedat a brát do náruče. Zatím to na samostatnou chůzi nevypadá, času máme dost.
Stále jsme nepořídili žádné boty. Pokud jdeme ven, dostane capáčky Impidimpi, které dostal od tety z Německa, doma chodí v teplejších ponožkách s protiskluzovou úpravou. Na začátku září, během jedné z posledních výprav do Brna, kdy jsem ještě neměla žádný problém s hematomem, jsem mu pořídila ponožky v H+M. Předtím jsem pořídila pět párů slabších ponožek v C+A, které jsme zatím příliš nevyužili. Trojice párů ponožek v H+M mi přišla dost drahá, stála ke dvěma stovkám, nakonec investice vůbec nelituju, nosí je každý den!
Dobře rozumí. Umí přinést hračku, o které mluvím. Začalo to s knihami. Když jsem řekla, kde je auto, donesl knížku o autech. Stejně umí donést i knížku s traktorem nebo se zvířátky. Knížka o traktoru a jeho aktivitách během roku je asi nejoblíbenější. Je tam spousta zvířátek a má rád, když je všechny probereme a zároveň se snaží o napodobování zvuků. Ví, jak se volá na kočičku, a zcela překvapivě umí kočičku v knížce ukázat. Je zajímavé, jak je orientovaný na detaily - kočička rozhodně nepatří mezi největší postavy na daném obrázku. Největší novinkou je to, že když se zeptáme, kde je mimi, propichuje mi prstíčkem břicho. Někdy se snaží o "malá malá", což se snažíme korigovat, aby nedošlo k újmě. Jsem zvědavá na to, jak sestřičku přijme, až bude skutečně mimi na světě.
Co se týče mluvení, převažuje slovo tata(t) a toto. Umí zavolat tátu, když jde z práce. Mama volá jen v případech největší nouze. Zato velmi podobné "mňam mňam" spolu s dalšími zvuky spokojenosti a výrazem prvotřídního gurmánství provází většinu jídel, především těch sladkých. Stále bojujeme s pitím, nevypije víc jak 100-150 ml vody s trochou jablečné šťávy za den. Mléko už má většinou jen ráno, večer a případně v noci. Snažím se mu propašovat víc vody do jídel.
To, že je gurmán, víme odmala. Včera jsme jeli autobusem na sraz maminek na faru a naproti nám sedí dítě s maminkou a jedí vánočku. Ten náš otesánek málem vyskočil z kočárku a velmi aktivně se po zbytek cesty dožadoval kusu žvance "mňam mňam toto". Nutno podotknout, že byl zrovna najedený. Poté jsem na srazu oslavovali narozeniny Martina, který rozkrájel dort, a každý dostal kousek. Nejen, že jsme měli první dojedeno, včetně těch nejmenších drobečků, ale celou dobu, co byl zbytek dortu na stole, byl náš kluk absolutně nesnesitelný, protože "mňam mňam toto".
