Tomík začal v září chodit do školky a to chce pořádnou rekapitulaci.
Ze dvou školek v našem okolí jsme získali aspoň jednu, pravda tu námi méně preferovanou, velkou, sídlištní se sedmi třídami a třemi dalšími třídami na odloučeném pracovišti. No, úplně nadšená jsem zpočátku nebyla, zvlášť když alternativa byla dvoutřídní v rodinném domku s milou a sympatickou paní ředitelkou a taky hezkým vybavením. Jenže tahle alternativa byla pro děti vedlejší obce, nikoliv pro nás.
Tomík šel do školky už v pátek prvního září, tedy v den, kdy nastoupilo jen devět dětí. A myslím, že to bylo dobře. Seznámil se s prostředím, s učitelkami i se zvyklostmi a rituály, které bylo třeba si osvojit. Horší to bylo další týden. Do školky se nahrnuly všechny ostatní děti a všechny šly poprvé. To slzavé údolí, vztek i zklamání všech dětí v šatně a při vstupu do třídy si dovedete představit. Zatímco v pondělí a úterý jsme to jakžtakž zvládli, ve středu to bylo nejhorší. Předávala jsem ho vzdorujícího a uplakaného paní uklízečce, jelikož paní učitelka měla plné ruce práce s ostatními dětmi. Při převzetí v poledne znovu plakal a prý poplakával i během dne, zvlášť když lavinu pláče spustilo nějaké jiné dítě. Horko těžko jsme zvládli první týden a já si v duchu kladla otázku, zda byl na školku opravdu připravený a zda neměl být ještě ten rok se mnou doma. Ale vydrželi jsme. Několikrát ráno šel s Tomíkem i tatínek a předával ho paní učitelce. A zhruba 10. den docházky do školky už to bylo jen s úsměvem a to nám vydrželo doposud.
Musím moc ocenit, že máme skvělé paní učitelky. Padly mi do oka při prvním setkání a zejména ta mladší z nich je velmi sympatická. Tomík mezi nimi žádné rozdíly nedělá a má obě moc rád, takže to je pro mě taky dobrá zpráva.
Za těch šest týdnů, co do školky chodí, musím vyzdvihnout, co všechno se naučil:
1. Školkový režim, jejich zvyklosti a rituály. Má vlastní značku, všechno si pozná, po příchodu si značku dává na tabuli a podává paní učitelce ruku a zdraví se "dobrý den". Ví, kdy cvičí, kdy je svačina, že jdou ven na hřiště nebo na procházku, atd. Když si přinese plyšáka na spaní, ukládá ho automaticky do připraveného košíku. Zdraví se s dětmi a zná je jménem. Chodí za ruku ve štrúdlu dětí. Uznává autoritu paní učitelky.
2. Oblékání a obouvání. Sice má ještě rezervy, ale umí si oblíct slipy/trenky, někdy i ponožky, tričko, mikinu a kalhoty. Umí se převléct do pyžama, obout si správně boty nebo školkové papuče. Pozná si svoje věci.
3. Hygiena. Samozřejmě už dříve normálně chodil na záchod, ale teď si víc pamatuje na umývání rukou, na čištění zubů a třeba i na smrkání. Dává si ruku před pusu, když kašle.
4. Zpívání. Zatímco jsme doma zpívali a on většinou jen doplňoval slova, dnes umí zpívat sám. Rád zpívá Naše školka pěkná školka rádi do ní chodíme i další písničky..
5. Kreslení a tvoření. Doma neměl o kreslení valný zájem. Rád maloval pastelkami a voskovkami abstrakta, ale i moje nápady byly dost omezené. Ve školce tvoří všichni, tak Tomáš taky! Trochu mě překvapilo, jak děti umí kreslit postavu, protože náš Tomík to teda rozhodně začátkem září neuměl. Naučil se líp vybarvovat, malovat vodovkami/temperami, omotávat vlnou papír, zkoušeli trhat papír na malé kousky, razítkovat (to mu moc šlo!). Má některé výtvory na nástěnce v šatně. Koupila jsem mu vodovky, se kterými rád maluje. Z barevných papírů jsme dělali draka. Konečně začíná lépe poznávat barvy.
6. Ovoce a zelenina. Celé září měli tematicky zaměřené na ovoce a zeleninu. Dokonce jsme nesli naše vypěstované kousky do školky na výstavku. Byli na výstavě ovoce a zeleniny v Louckém klášteře nebo se podívat do Alberta, kde se ovoce a zelenina prodává. Bezpečně pozná všechny druhy.
7. Spaní po obědě. Prakticky celé září chodil po obědě domů, ale paní učitelka ho nenápadně naťukávala, jestli nechce slyšet pohádku před spaním a spinkat po obědě ve školce. Jednou jsme to zkusili a od té doby spává ve školce dvakrát týdně, vždy v úterý a ve čtvrtek a nemá s tím vůbec žádný problém. Doma si před každým spaním říká o čtení pohádky.
8. Imunita. Přečkali jsme asi dvě rýmy bez jediné absence ve školce. Zatím se drží zdravý, ťuk ťuk.
9. Necítí se být odstrčený. To je pro mě velmi důležité. Vůbec nám nevyčítá, že musí do školky, těší se tam, evidentně tam chodí rád. Nevadí mu, když říkám, že jsme byly s Adélkou ve městě, na faře, nakoupit, v Hudebníčku, protože on měl svůj skvělý program ve školce.
10. Aktivita nad rámec. Zúčastnili jsme se akce U nás za plotem, kdy rodiče s dětmi na školkové zahradě tvořili z dýní a dalších přírodnin a podzimních plodin. Lépe jsem se seznámila s paními učitelkami a navíc jsme s Tomíkem vytvořili krásného dýňového broučka.
11. Jídlo. Přibral za první měsíc kilo! Evidentně mu ve školce chutná. Vaří tam asi pestřeji než já doma. Přeci jen já v úterý svíčkovou nedělám. Ale nemají jen českou klasiku, na jídelníčku jsem viděla pohanku, bulgur, špaldovou kaši k svačině, pomazánku z červené čočky, různé ovoce a zeleninu. Každý den jinou polévku (i když mi často vykládá, že měli gulášovou polévku).
Celkově nám jednoznačně převažují pozitiva. Těch negativ bylo zatím minimum. Jednak mě zarazilo chování některých rodičů v šatně a jejich slovník, ale i to, že někteří nerespektují školková pravidla. Ze zlozvyků si Tomík zatím donesl jen to, že často prská/prdí na pusu, zvlášť když jezdí s autíčkem.
Za nás tedy školka (i státní) jednoznačně ANO!
