Měsíc druhý, prosinec

Prosinec nám nezačal úplně nejlépe. Hned od prvního totiž Fňutíček dostal velkou rýmu a kašel, který si zasloužil u dvoutýdenního miminka antibiotika. Tak jsme našemu pokladu po 12 hodinách dopřáli sladký sirup, kapky, odsávačku hlenů na vysavač a v dalších 3 dnech opětovné návštěvy lékaře. V pátek na Mikuláše jsme byli dopoledne na kontrole, kde nám byly doporučeny homeopatika, pokud tomu teda věříme. No, tak jsme to vzali přes lékárnu domů - kdo by nechtěl svému zadýchanému chrochtajícímu dítěti dát vše, co je k dispozici, že? Než jsme stihli k homeopatikům koupit kojeneckou vodu, tak se náš drobek stále zhoršoval s dýcháním, až jsem musela zavolat taťkovi do práce, že to jako doma fakt neustojíme. V nemocnici nás hned přijali s bronchitidou, udělali odběry a rentgen a dali inhalaci, která konečně pomohla. Naštěstí odběry i rentgen dopadly dobře (moc jsme se obávali zápalu plic) a po několika dalších inhalacích se poslechový nález zlepšil. Krom toho jsme odsávali takový sajrajt z nosu, který bych od třítýdenního miminka rozhodně neočekávala. Čtvrtý den nás pustili domů s téměř vybranými antibiotiky a nafasovaným inhalátorem s Ventolinem. Pokud bude nějaké příště, tak budou i kortikoidy. Tak snad nee.

Prosinec se poté nesl v duchu domácí izolace před zasopleným okolím. Zvládli jsme i profi focení u nás doma. Poprvé jsem si vyšla sama nakoupit a kluci zůstali spolu doma. Prý to Fňutíček celé proplakal. Když přijela babička na oslavu svých narozenin, tak jsme využili chvilky k velkému nákupu s hlídající babičkou doma a to už bylo fajn. V tomto období jsme bojovali buďto s večerními běsy, kdy náš poklad nechtěl usnout, nebo s večerními prdíky. Klidné noci byli prostě vykoupené večerním řevem před usnutím.

Vánoce jsme začali stylově. 23.prosince totiž naše rodina představovala svatou rodinu a Fňutíček byl Ježíšek, k němuž putoval průvod z Horního náměstí s Betlémským světlem.  Přišel se podívat a pogratulovat skutečně velký dav (stáli jsme tam minimálně 45 minut a přijímali gratulace), zpívali se koledy. Bylo to milé, naštěstí bylo nevídané teplo, tak to šlo vydržet. Fňutíčka to úplně unavilo - aby taky ne: první brigáda a hned celý výdělek (odhadem přes 1200 Kč) putoval Mikulášské farnosti. Přijeli se podívat i 3 moje sestřenice a obojí prarodiče a strejda Honza.

Dopoledne štědrého dne jsme si "užili" vařením polévky, doděláváním salátu a přípravy kapra a tresky a vařením zelí na Boží hod, kdy jsme byli pozvaní k našim na kačenu. Fňutíček byl celý vyspaný z předchozího dne, takže celé dopoledne oka nezamhouřil, proto jsme se vydali na procházku, kterou naštěstí prospal. Večeře proběhla dobře, stejně jako vybalování asi 1/3 dárků, pak se prostě rozeřval, bolelo ho bříško, takže další dárky byly spíš z rychlíku.

Na Boží hod jsme jeli na velký výlet do Brna k našim. Zvládli jsme to i se mší u Mikuláše. Na oběd se kačena povedla, přišla i (pra)babička a konkurovala mi se zelím. Šli jsme i na procházku s návštěvou betléma. Tomášek hrál vzorňáska, celou dobu spal nebo se koukal. Na štěpána jsme šli odpoledne k tchánovcům, přijeli i němci. Kluci byli nadšení z bratrance, hladili jej po hlavičce a chodili se koukat, jak ho kojím a přebaluju. Následující den jsme byli pozvaní na oběd a šli jsme na chvíli do města. To už dost přituhovalo, tak jsme to rychle zabalili a upalovali jsme domů, abychom se vrhli do příprav na následující den.

Křtiny jsme pojali komorně vzhledem k tomu, že mnoho příbuzných odjelo na hory, zároveň se k nám domů vejde jen limitovaný počet lidí a navíc jsme z toho nechtěli dělat svatbu. Připraveno jsme měli 96 chlebíčků, pití všeho druhu, cukroví, prababička upekla koláčky a babička nadělala řízečky.V kostele v Lechovicích byl křest pod taktovkou Orka, žádné strojené fráze, velmi osobní a spontánní. Samotné polévání vodou bylo doprovázeno zvukem alarmu, neboť právě opustila Orkova návštěva faru. Náš Fňutíček vodu i zvukové efekty přešel bez povšimnutí. Křestní patron byl jasný - Mikuláš.
Celé odpoledne jsme si užili, Fňutíček byl obdarován mimo financí, které mu budou uloženy, také plenkovým dortem aranžovaným tetou-kmotrou. Sice taťka cestou do Lechovic prohlásil, že další dítě bude mít křtiny s obědem v restauraci, ale myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře, nikdo hladem, žízní ani nudou netrpěl. Budeme mít Fňutíčkovi co vyprávět. Bohužel Fňutíček zřejmě vinou návštěv a náročného programu znovu chytl nějakou rýmu.

Konec roku jsme oslavili jako rodiče sedmitýdenního miminka - totiž hrou na to, kdo dřív usne. Na rozdíl od Fňutíčka jsme se aspoň vzbudili o půlnoci, kdy jsme z okna pozorovali množství ohňostrojů nad Znojmem a za půl hodiny jsme šli znovu spát. Byl to ale rok plný překvapení a velkých změn...