Tak tu máme nový rok a ten starý necháváme už jen ve vzpomínkách. A jaký byl? Hektický, veselý, ale hlavně úplně jiný než roky předešlé.
V lednu jsme konečně vystoupili ze stínu šestinedělí, sžili jsme se s miminkem a i když jsme pořád bojovali s rýmou, užívali jsme si rodinného života. Tomík se začal usmívat a také o sobě dávat znát, zvlášť když má hlad. Já často řeším, zda mám dostatek mléka. Jinak hodné miminko většinu večerů propláče. Poprvé jsme byli přes noc v Komárově u babičky - doma se dělal nový plynový kotel. S ním se vyřešilo teplo domova i ohřívání teplé vody, v čemž dodnes vidíme ohromné zvýšení kvality našeho života. Karma z koupelny šla do věčných lovišť.
Začátek února je ve smyslu laktační krize - nemám dost mléka, a tak půjčuju na pár dní elektrickou odsávačku, zobu homeopatika a snažím se rozkojit, což se na nějakou dobu daří. Z nepohyblivého miminka začíná být společenský tvor, který si hraje, má rád koupání a má svou oblíbenou hračku - včelku.
Březen je mezníkem v oblasti Tomíkova jídla - pro váhový úbytek, nespokojenost a v neposlední řadě i moje vyčerpání dáváme příkrm Nutrilonu, který si oblíbí natolik, že se během pár týdnů úplně odstaví od mateřského mléka. Sice škoda, ale zato máme doma spokojenější, upovídanější miminko a méně vystresovanou matku. Koncem března, na Velikonoce, zkoušíme první příkrm mrkve, což má úspěch.
V dubnu pokračujeme s příkrmy zeleniny. Navíc se začal sám otáčet na bříško (hned po příchodu z očkování hexavakcínou) a podsouvá nožky, jako by už chtěl lézt a koncem měsíce už i couvá. Poprvé je večer hlídán a uložen ke spánku babičkou L. (byli jsme na svatbě), což jsme si pro velký úspěch zopakovali po dvou týdnech znovu. Vše proběhlo v klidu a bez problémů.
V květnu zařazujeme do Tomíkova jídelníčku i maso. Částečně příkrmy vařím, částečně kupuji ve skleničkách - úspěch má obojí. Do našeho programu zařazujeme i delší víkendové výlety do okolí, s termoskou s převařenou kojeneckou vodou a dětskou lahví a Nutrilonem v přebalovací tašce.
Červen je měsíc velkých změn! Maminka jde poprvé od porodu do služby a kluci to zvládají na jedničku. Poprvé jedeme do Brna sami autobusem. Pro málo místa v kočárku (a odřené lokty) přesedláváme do sporťáku. Poprvé jsme na týden v Brně (já mám školu, kterou stejně flákám) a užíváme si s prarodiči. Poprvé žužlá rohlík a kukuřičnou křupku. 8. června také nalézáme první řezák dole, za 3 týdny pak druhou jedničku. Začíná se trochu plazit, spíš poskakuje dopředu nebo dozadu, jde na všechny čtyři. Sám jde do překážkového sedu, ale podpírá se rukama. Více nutíme jiné tekutiny k pití, ale často neúspěšně. Koncem června začínám chodit na faru během kázání, abychom v kostele nerušili, získáváme tak nové přátele. V neposlední řadě se nám povede zorganizovat erasmácký sraz u nás doma a až na jednu jsme se sešli všichni. Akce má úspěch, zejména pak návštěva místního sklípku, ze které se motá nejedna hlava ještě následující den.
V červenci jsme poprvé byli na koupališti, což mělo velký úspěch. Víc než dětské brouzdaliště okupujeme bazén, Tomíkovi se ve vodě líbí. Podruhé jdu do služby, bezprostředně po ní zjišťujeme, že čekáme pro Tomíka sourozence, takže s prací je konec a začíná pro nás další rodinná kapitola. Po návštěvě Bětky a její rodiny jsme všichni nahromadě, Tomík to odnese horečkami, já zase kašlem na roztrhání. Po částečném vykurýrování jedeme na návštěvu do Německa, kde ale onemocní i taťka a Tomík se stále nemůže vyhrabat z teplot. Teploty řešíme prakticky celé léto, což vyvrcholí i odběrem krve, ve kterém se nic nenajde. Po návratu z Německa jde vidět miminko i na ultrazvuku, a tak oznamujeme novinku i rodině. Tomík dobře lozí po čtyřech.
V srpnu tráví dovolenou ve Znojmě prarodiče L. Užíváme léta, i když opravdu parného s teplotami přes 35°C, většinu času jsme na koupališti. Těhotenství na mě začíná být znát brzo. Tomík začíná sedět sám, dere se na kolena a následně i do stoje. Je to velký jedlík. Nejvíc ho zajímají "technické hračky".
Září po výborném prvotrimestrálním screeningu nepokračuje slavně, protože po svatbě kamarádky Aničky skončím s krvácením v nemocnici. Začíná druhý trimestr, který prožijeme spíše ve strachu o naši holčičku. Vinobraní si nakonec užijeme v rámci možností i s prarodiči L. Na vinobraní se také vyklubou dva horní řezáky, přesně po 3 měsících od těch spodních. Když jsem fit, chodíme ve středu na faru za ostatními maminkami a dětmi, což má celkem úspěch.
V říjnu gradují mé těhotenské potíže, vybírám antibiotika, progesteronovou podporu v megadávce a modlíme se, aby miminko vydrželo. Tomík mezitím dělá velké pokroky, chodí okolo nábytku, říká hlavně "tatat", "toto", ojediněle i "mamam", což se mnohdy stírá s "mňam". Rád jí sladké - jogurty, ovoce a pečivo.
V listopadu slavíme první narozeniny, které si maximálně užijeme všichni. Dostal spoustu krásných dárků, užil si dort a neloudil jiné jídlo okolo. Celé odpoledne byl moc hodný. Stále něco překládá, trénuje jemnou motoriku a povídá. Miluje cestování autobusem - ve středu chodíme za kamarády na faru, už si tam zvykl a rád si tam hraje. Stále lépe obchází nábytek a chodí za ruce.
Ani jsme se nenadáli a je tu Advent a prosinec. Byli jsme poprvé u zubaře, projel se na zubařském křesle a ukázal zoubky (na okamžik). Na Mikuláše dostal svoje první boty, které jsou mu sice velké, ale zvyká si dobře. Před Vánoci má vysoké horečky, které svádíme na zuby, protože hodně sliní. S touto teorií necháváme i fotit Dr. Sedláčkovou, před kterou hází jeden úsměv za druhým. Nakonec však vše vysvětluje nález v krku, protože má angínu, a tak vybírá svoje druhá antibiotika v životě. Naštěstí s rychlým efektem. Na Vánoce je už fit a svátky si moc užíváme. Stromeček ho zajímá jen z dálky, za to z dárečků a návštěv má velkou radost. Miluje vanilkové rohlíčky. Při štědrovečerní večeři mu tak chutnalo, že jsem mu musela přidat. 28. prosince navíc dobře dopadla i kontrola na gynekologii, zdá se, že hematom miminko nijak neomezil, naopak se částečně vstřebal a částečně rozpustil a vypadá to, že další průběh těhotenství není ničím ohrožen. Ke konci roku začíná Tomík sám chodit, jednou za 3 dny ukáže, že umí sám ujít 5 kroků a to mu stačí.
A co očekáváme od 2016? Bez debat je to v březnu další člen naší rodiny, Adélka. Bude to zápřah mít dvě děti 16 měsíců po sobě. Výzvy se nebojíme, respektive už s tím ani nejde nic dělat. Tomášek umí být náročný, ale které dítě ne. Nevím, na kolik si uvědomuje, kdo se skrývá v břiše, které mi hladí (a někdy do něj i plácá).
Ostatní plány jsou tak nějak v mlze. Rádi bychom se zúčastnili svatby Zuzky a Peťa, rádi bychom jeli někam na dovolenou a také bychom měli pohnout s venkovní rekonstrukcí, fasádou a zateplením.
Hlavně, když budeme všichni zdraví a spokojení.
Tak na 2016!
Žádné komentáře:
Okomentovat