Chytá mě děsná nostalgie, ach ty těhotenské hormony! Koukám na fotky našeho patnáctiměsíčního kluka a říkám si, jak děsně to uteklo. Až na těch pár dní, kdy jsem ležela v nemocnici, jsme spolu strávili každičký den, vidím ho růst, zdokonalovat se a hrát si. Některé z hraček už ho nebaví, prostě z nich vyrostl (i když možná díky budoucí popularitě u mladší sestřičky přijdou zase do kurzu). Napadlo mě sepsat seznam věcí a hraček, které měly u nás největší úspěch.
1. Vysavač. Díky minulému článku netřeba komentovat.
2. Nabíječka od notebooku, mobilu, prostě šňůry. Dřív jsem se je snažila hodně schovávat, teď už nejsem tak úzkostlivá. Dostalo mě, když přišel za mnou s nabíječkou od notebooku a stále opakoval: "nenene". Že by se něco vsáklo?
3. Notebook, mobil, foťák a další technické přístroje, naše trouba, mikrovlnka. Je prostě technický typ. Nedávno dostal dětský mobil od babičky - i když má tlačítka a hraje a umí se s ním na chvíli zabavit, zdaleka nedosahuje popularity mobilu skutečného.
4. Kaštany. Už od podzimu je skládá do náklaďáku, do kelímků a rozhazuje je po koberci.
5. Vkládací kelímky a hvězdičky. Konečně hračka z hračkářství. Miluje skládání a rozkládání kelímků, dává do nich věci (třeba právě ty kaštany), hraje si, že dává plyšákům pít z kalíšků a tak. A hlavně - naučil se z nich stavět věže. Dělá mu sice potíž rozpoznat, který je větší a který menší (a tudíž který bude pasovat), ale pokud mu je podávám popořadě, neomylně postaví věž z 10 kalíšků nebo hvězdiček. Je to teď velký hit.
6. Lego duplo. Zatím vlastníme jednu sadu, kterou dostal od Ježíška. Mimo jednoduché a dvojité základní kostky obsahuje i podvozek na autíčko, kytičky, kostky s obrázky, okna, panáčka a pejska. Stavíme ostošest.
7. Auta. Je to správný kluk.
8. Knížky. Kdykoliv si chce prohlížet svoje leporela, přijde s knížkou a s výzvou "čssst" - jakože "číst". Miluje knížku o traktoru, o zvířátkách od Lady, O veselé mašince, o autech, říkanky a další. Mám z toho, jak se u knížky dokáže zapomenout a uklidnit, nemalou radost. Zvlášť, když manžel knížky nemusí a tchýně tvrdí, že kluci na čtení nejsou. Ha! Náš kluk je čtenář!
9. Dudlík. Uznávám, je to blbá hračka. Snažím se o to, aby byl jen na spaní, což se daří v případě, že je mimo dosah a dohled. Řekla bych, že se blýská na lepší časy, ale uvidíme, jak s ním zacloumá příchod sourozence.
10. Plyšáci. Rád se s nimi mazlí. Nejradši má opici, co mu naši přivezli z Chorvatska, a další opici, co jsme mu koupili při poslední návštěvě Ikey. Tulí se k nim, pusinkuje je a ukazuje, jak papají (a roztomile při tom mlaská pusinkou). No, aspoň, že ty plyšáky pusinkuje - já jsem se dočkala asi 5 spontánních pusinek, táta (a ostatní členové rodiny) zatím na pusinku čekají.
11. Sekačka, káča a kuchyňka. To jsou hračky, se kterými si hraje na faře, kam chodíme 1-2x týdně za ostatními dětmi. Sekačka je absolutní hit, dokonce uvažujeme o tom, že mu ji koupíme domů. Rozbitá káča se strhaným setrvačníkem je taktéž favorit. Nejdéle se však zabaví u kuchyňky, zpravidla v okamžiku, kdy máme odcházet. Vykrámuje všechno nádobíčko a zase jej skládá zpět - prostě to, co mu ve své kuchyni nedovolím a co jsme mu překazili odmontováním rukovětí či namontováním dětských pojistek, si tam vesele užívá.
Suma sumarum je zajímavé, že na to, kolik má doma hraček (a že jsme jich jako rodiče koupili minimum), se zabaví dost obyčejnými hračkami a věcmi. Zatím je to stále vděčné dítě, uvidíme, co s ním udělá čas a nástup do školky, kdy bude chtít to, co mají kamarádi.
úterý 9. února 2016
pondělí 25. ledna 2016
Vysavač
Byl to jeden z prvních spotřebičů, který jsme si dohromady koupili. Už ani nevím, jestli to bylo za svobodna nebo později, ale určitě s námi byl už na nemocniční ubytovně, kde jsme bydleli ještě 8 měsíců po svatbě. Vybrali jsme Elektrolux, vítěze tehdejšího D-testu. Pochopitelně s námi putoval do našeho nynějšího bydliště, kde vždy skvěle plnil svoji funkci.
Poté, co se nám narodil Tomáš a pár týdnů po narození měl příšernou rýmu, se vysavač hodil i na odsávání hlenů. Ze tří odsávaček, které jsme koupili, jsme nakonec zkonstruovali svoji vlastní, která nejvíce vyhovuje našim potřebám. Pochopitelně ale stále obměňujeme hadičkovou odsávačku po každé rýmě. Stejně jako většina miminek měl i náš syn rád tichý uklidňující monotónní zvuk, u kterého byl schopen usnout. Pravda, že jsme toho nijak často nevyužívali - vždy dobře spal.
Kromě pravidelného vysávání domácnosti a občasného vysávání usopleného nosu má náš vysavač ještě mnohem důležitější funkci. Je to totiž naprosto nejoblíbenější hračka, už tak od 8-9 měsíců. Nejprve se u něj vzpíral a pozoroval, jak vysáváme, pak se u něj stavěl, mačkal tlačítka, upravoval výkon a neúmyslně ho vypínal a pak se zlobil, jak to, že nefunguje. Začal u něj stát i bez držení a nadšeně výskal a tleskal, to mu ostatně vydrželo dodnes. Dneska už ví, kde je šňůra, snaží se jí dávat do zásuvky (tomu se snažím zabraňovat), umí jej zapnout, ví, kde se snižuje a zvyšuje výkon. Přinesení vysavače a samotný úklid s ním připomíná v jeho podání extázi. Když jej odneseme z pokoje, řve. Pokud mu necháme hlavici na hraní, dokáže nám odnesení stroje odpustit. Vydrží takto "vysávat" - tj. jezdit po podlaze naprázdno - klidně půlhodinu. Když se zeptáme, jak dělá vysavač, předvede velmi autentický zvuk. V jedné naší obrázkové knížce je asi 50 různých obrázků, první, který bez problému ukáže, je právě vysavač.
Prostě je to stroj, bez kterého se naše domácnost a naše hračkárna neobejde.
Poté, co se nám narodil Tomáš a pár týdnů po narození měl příšernou rýmu, se vysavač hodil i na odsávání hlenů. Ze tří odsávaček, které jsme koupili, jsme nakonec zkonstruovali svoji vlastní, která nejvíce vyhovuje našim potřebám. Pochopitelně ale stále obměňujeme hadičkovou odsávačku po každé rýmě. Stejně jako většina miminek měl i náš syn rád tichý uklidňující monotónní zvuk, u kterého byl schopen usnout. Pravda, že jsme toho nijak často nevyužívali - vždy dobře spal.
Kromě pravidelného vysávání domácnosti a občasného vysávání usopleného nosu má náš vysavač ještě mnohem důležitější funkci. Je to totiž naprosto nejoblíbenější hračka, už tak od 8-9 měsíců. Nejprve se u něj vzpíral a pozoroval, jak vysáváme, pak se u něj stavěl, mačkal tlačítka, upravoval výkon a neúmyslně ho vypínal a pak se zlobil, jak to, že nefunguje. Začal u něj stát i bez držení a nadšeně výskal a tleskal, to mu ostatně vydrželo dodnes. Dneska už ví, kde je šňůra, snaží se jí dávat do zásuvky (tomu se snažím zabraňovat), umí jej zapnout, ví, kde se snižuje a zvyšuje výkon. Přinesení vysavače a samotný úklid s ním připomíná v jeho podání extázi. Když jej odneseme z pokoje, řve. Pokud mu necháme hlavici na hraní, dokáže nám odnesení stroje odpustit. Vydrží takto "vysávat" - tj. jezdit po podlaze naprázdno - klidně půlhodinu. Když se zeptáme, jak dělá vysavač, předvede velmi autentický zvuk. V jedné naší obrázkové knížce je asi 50 různých obrázků, první, který bez problému ukáže, je právě vysavač.
Prostě je to stroj, bez kterého se naše domácnost a naše hračkárna neobejde.
čtvrtek 14. ledna 2016
Osm týdnů! Nebo možná méně?
Tak do termínu porodu zbývá osm týdnů. Strašně to uteklo od té doby, kdy jsem se přestala bát, že potratím nebo že hodně předčasně porodím. Tedy, času je stále víc než dost a nechci nic zakřiknout, ale doufám, že snad už se vše povede, jak má.
S tím taky souvisí seznam věcí, který je nutno udělat a zařídit, nejlépe v lednu. Tak doufejme, že to všechno stihneme.
1. Nachystat tašku do porodnice
Už jsem začala! Vyprala jsem župan, přidala košili na rozepínání, osušku, ručník, spodní prádlo a ponožky. Našla jsem oddací list, oprášila jsem krabici s vložkami do podprsenky a balík plenek jedniček - obojí mi zbylo ještě po Tomíkovi. K tomu jsem přidala balíček čistících ubrousků. Objednala jsem si porodnické vložky a jednorázové kalhotky a Bepanthen mast na zadeček. Spolu s novými kojícími podprsenkami jsou toto snad jediné "nové" výdaje, vše ostatní do porodnice už jako "zkušení" máme. Zbývá snad jen přidat nějaké pití a svačinku, čtení, běžné hygienické potřeby a jsme snad ready to go! Pochopitelně přidám i doklady, mobil s nabíječkou a foťák, to ale až na poslední chvíli.Zapomněla jsem na něco?
NUTNO ZREVIDOVAT A PŘIBALIT PŘEZŮVKY!
2. Sestavit korbičku ke kočárku
Vzhledem k útlému věkovému rozdílu našich dětí (snad 16 měsíců) jsme se rozhodli pro koupi sourozeneckého kočárku. Nakonec jsme vybrali Baby jogger city select - takový, který jde použít pro jedno i dvě děti (teoreticky i tři, pokud ten nejstarší jede na skejtíku). Zatím jsme maximálně spokojeni. HOTOVO!
3. Postavit postýlku
Po úvahách, zda postýlku koupit novou či z druhé ruky, jsme se nakonec přiklonili k první variantě. Přispěl k tomu výsledek D-testu postýlek, výprodej v Ikea a poměrně vysoké ceny za postýlky z druhé ruky. Sice jsme nekoupili přesně tu, která v D-testu dokonce vyhrála, ale Sundvik je jí v řadě parametrů podobná a snad bude stejně funkční a bezpečná. Líbí se nám, že až je dítě samostatnější, dá se oddělat jedna bočnice, aby mohlo dítě samo vylézt. Postýlka Tomíka Sniglar (rovněž Ikea) toto nemá a navíc nemá ani roštové dno, což určitě přispívá k lepšímu odvětrání matrace a zdravějšímu spaní. HOTOVO!
4. Sestavit skříně v dětském pokoji
Skříně jsme koupili rovněž v Ikea a vybrali jsme si sice okoukané, ale pěkné a snad i funkční z řady Stuva. Líbí se nám množství kombinací, dostatek úložného prostoru a možnosti dokoupení všeho, co je potřeba. Namíchali jsme zeleno-bílou kombinaci skříněk a zásuvek, takže to působí vesele a zároveň nijak extrémně rušivě. HOTOVO!
5. Vyklidit dětský pokoj
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Dětský pokoj je zaskládán všemi možnými věcmi, krabicemi s dětským oblečením různých velikostí, pro kluka i pro holku, hračkami, které jsme podědili a na které je Tomík ještě velký nebo se nám zdály nevhodné (např. dětské chodítko). Zároveň tato místnost slouží jako žehlírna, kde se občas kupí čisté, ale nevyžehlené nebo neposkládané prádlo. HOTOVO!
6. Koupit koberec do dětského pokoje
Koberec jsme vyhodnotili jako nejpraktičtější povrchovou úpravou místnosti pro dítě. Je teplý, příjemný, dá se jednoduše vysát a zároveň může být pěkně barevný - tak, aby se v něm dítě cítilo dobře. Sice může být domovem roztočů, ale i tak studená dřevěná, laminátová nebo PVC podlaha koberci rozhodně nemůže konkurovat. HOTOVO, pouze musíme koberec zaříznout a nastěhovat zpátky skříně.
7. Vyprat, vyžehlit a uklidit miminkovské oblečky
Začala jsem! Část máme poděděnou od sestřenic, část jsem koupila a část je po Tomíkovi. V klučičí modré bude "na doma", v holčičím na ven a na lepší. Poté naskládat do nových skříní! HOTOVO!
8. Koupit ještě jedno balení plenek Pampers Sensitive 1
S Tomíkem jsme vypotřebovali tři balíky jedniček, ale myslím, že jsme ale mohli přejít na dvojky klidně dříve. Z toho důvodu nám taky hodně balíků dvojek zbylo, takže myslím, že v tomto máme jinak vystaráno na první dva, možná tři měsíce.
9. Navařit do zásoby sobě i Tomíkovi, sobě zejména vývary
Nejsem žádná velká ani vášnivá kuchařka, ale jíst se musí. Abychom si to ze začátku trochu usnadnili, měli bychom mít v mrazničce nachystané krabičky, které by bylo potřeba jen rozmrazit a ohřát.
10. Dát podrobnou instruktáž tchyni, co a jak s Tomíkem
Babička se sice angažuje, ale určitě jí pár cenných rad bude k dobru. co kdy jí, jak se připravuje mléko, kaše, kde má přebalovací potřeby a věci na převlečení. Toto bude třeba zejména v době, kdy se bude rodit, jinak bude po většinu času s Tomíkem tatínek. HOTOVO! (Jsem na ně opravdu zvědavá, jak si povedou)
11. Uklidit skříňky v kuchyni, aby se tchyně některých věcí nelekla
Ne, že bychom žili v binci, ale zlepšit se to dá...
12. Koupit Tomíkovi papučky
Kluk už opravdu sám chodí, a tak by měl chodit v papučích. HOTOVO! Ale: Tomík se v papučkách necítí dobře a tak stále pochoduje doma v ponožkách (a mně to rozhodně nevadí).
13. Vybrat a koupit tašku ke kočárku
Nejobnošenější součástka starého kočárku Quinni speedy je právě taška. Vždyť kočárek odvozil prakticky tři děti! Navíc se nám nehodí barevně, už by to prostě chtělo změnu a je to optimální dárek k mým narozeninám, tak si budu muset něco pořídit!
14. Vybrat a koupit odsávačku na mléko
Další narozeninový dárek pro mě. Minule jsem žádnou neměla, pak jsem si v krizi půjčovala z lékárny elektrickou za nemalý peníz, navíc jsem ji musela složitě zamlouvat, sepisovat smlouvu o půjčení a podobně. Chci manuální, dvoufázovou, pohodlnou a spolehlivou, takovou aby v případě nouze či potřeby dokázala odsát mléko. Motivace ke kojení je tentokrát ještě silnější, už jen proto, že jsem zažila kojence kojeného i na umělém mléku. Umělé mléko je sice pohodlnější, ale za to leze do peněz a musí se věčně umývat lahve - a to je nejméně oblíbená činnost nás rodičů. A diskuze o tom, že je mateřské mléko vhodnější snad ani nemusí být, to víme všichni. HOTOVO: vybraný model poslán manželovi ke koupi - dostanu k narozeninám!
S tím taky souvisí seznam věcí, který je nutno udělat a zařídit, nejlépe v lednu. Tak doufejme, že to všechno stihneme.
1. Nachystat tašku do porodnice
Už jsem začala! Vyprala jsem župan, přidala košili na rozepínání, osušku, ručník, spodní prádlo a ponožky. Našla jsem oddací list, oprášila jsem krabici s vložkami do podprsenky a balík plenek jedniček - obojí mi zbylo ještě po Tomíkovi. K tomu jsem přidala balíček čistících ubrousků. Objednala jsem si porodnické vložky a jednorázové kalhotky a Bepanthen mast na zadeček. Spolu s novými kojícími podprsenkami jsou toto snad jediné "nové" výdaje, vše ostatní do porodnice už jako "zkušení" máme. Zbývá snad jen přidat nějaké pití a svačinku, čtení, běžné hygienické potřeby a jsme snad ready to go! Pochopitelně přidám i doklady, mobil s nabíječkou a foťák, to ale až na poslední chvíli.Zapomněla jsem na něco?
NUTNO ZREVIDOVAT A PŘIBALIT PŘEZŮVKY!
2. Sestavit korbičku ke kočárku
Vzhledem k útlému věkovému rozdílu našich dětí (snad 16 měsíců) jsme se rozhodli pro koupi sourozeneckého kočárku. Nakonec jsme vybrali Baby jogger city select - takový, který jde použít pro jedno i dvě děti (teoreticky i tři, pokud ten nejstarší jede na skejtíku). Zatím jsme maximálně spokojeni. HOTOVO!
3. Postavit postýlku
Po úvahách, zda postýlku koupit novou či z druhé ruky, jsme se nakonec přiklonili k první variantě. Přispěl k tomu výsledek D-testu postýlek, výprodej v Ikea a poměrně vysoké ceny za postýlky z druhé ruky. Sice jsme nekoupili přesně tu, která v D-testu dokonce vyhrála, ale Sundvik je jí v řadě parametrů podobná a snad bude stejně funkční a bezpečná. Líbí se nám, že až je dítě samostatnější, dá se oddělat jedna bočnice, aby mohlo dítě samo vylézt. Postýlka Tomíka Sniglar (rovněž Ikea) toto nemá a navíc nemá ani roštové dno, což určitě přispívá k lepšímu odvětrání matrace a zdravějšímu spaní. HOTOVO!
4. Sestavit skříně v dětském pokoji
Skříně jsme koupili rovněž v Ikea a vybrali jsme si sice okoukané, ale pěkné a snad i funkční z řady Stuva. Líbí se nám množství kombinací, dostatek úložného prostoru a možnosti dokoupení všeho, co je potřeba. Namíchali jsme zeleno-bílou kombinaci skříněk a zásuvek, takže to působí vesele a zároveň nijak extrémně rušivě. HOTOVO!
5. Vyklidit dětský pokoj
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Dětský pokoj je zaskládán všemi možnými věcmi, krabicemi s dětským oblečením různých velikostí, pro kluka i pro holku, hračkami, které jsme podědili a na které je Tomík ještě velký nebo se nám zdály nevhodné (např. dětské chodítko). Zároveň tato místnost slouží jako žehlírna, kde se občas kupí čisté, ale nevyžehlené nebo neposkládané prádlo. HOTOVO!
6. Koupit koberec do dětského pokoje
Koberec jsme vyhodnotili jako nejpraktičtější povrchovou úpravou místnosti pro dítě. Je teplý, příjemný, dá se jednoduše vysát a zároveň může být pěkně barevný - tak, aby se v něm dítě cítilo dobře. Sice může být domovem roztočů, ale i tak studená dřevěná, laminátová nebo PVC podlaha koberci rozhodně nemůže konkurovat. HOTOVO, pouze musíme koberec zaříznout a nastěhovat zpátky skříně.
7. Vyprat, vyžehlit a uklidit miminkovské oblečky
Začala jsem! Část máme poděděnou od sestřenic, část jsem koupila a část je po Tomíkovi. V klučičí modré bude "na doma", v holčičím na ven a na lepší. Poté naskládat do nových skříní! HOTOVO!
8. Koupit ještě jedno balení plenek Pampers Sensitive 1
S Tomíkem jsme vypotřebovali tři balíky jedniček, ale myslím, že jsme ale mohli přejít na dvojky klidně dříve. Z toho důvodu nám taky hodně balíků dvojek zbylo, takže myslím, že v tomto máme jinak vystaráno na první dva, možná tři měsíce.
9. Navařit do zásoby sobě i Tomíkovi, sobě zejména vývary
Nejsem žádná velká ani vášnivá kuchařka, ale jíst se musí. Abychom si to ze začátku trochu usnadnili, měli bychom mít v mrazničce nachystané krabičky, které by bylo potřeba jen rozmrazit a ohřát.
10. Dát podrobnou instruktáž tchyni, co a jak s Tomíkem
Babička se sice angažuje, ale určitě jí pár cenných rad bude k dobru. co kdy jí, jak se připravuje mléko, kaše, kde má přebalovací potřeby a věci na převlečení. Toto bude třeba zejména v době, kdy se bude rodit, jinak bude po většinu času s Tomíkem tatínek. HOTOVO! (Jsem na ně opravdu zvědavá, jak si povedou)
11. Uklidit skříňky v kuchyni, aby se tchyně některých věcí nelekla
Ne, že bychom žili v binci, ale zlepšit se to dá...
12. Koupit Tomíkovi papučky
Kluk už opravdu sám chodí, a tak by měl chodit v papučích. HOTOVO! Ale: Tomík se v papučkách necítí dobře a tak stále pochoduje doma v ponožkách (a mně to rozhodně nevadí).
13. Vybrat a koupit tašku ke kočárku
Nejobnošenější součástka starého kočárku Quinni speedy je právě taška. Vždyť kočárek odvozil prakticky tři děti! Navíc se nám nehodí barevně, už by to prostě chtělo změnu a je to optimální dárek k mým narozeninám, tak si budu muset něco pořídit!
14. Vybrat a koupit odsávačku na mléko
Další narozeninový dárek pro mě. Minule jsem žádnou neměla, pak jsem si v krizi půjčovala z lékárny elektrickou za nemalý peníz, navíc jsem ji musela složitě zamlouvat, sepisovat smlouvu o půjčení a podobně. Chci manuální, dvoufázovou, pohodlnou a spolehlivou, takovou aby v případě nouze či potřeby dokázala odsát mléko. Motivace ke kojení je tentokrát ještě silnější, už jen proto, že jsem zažila kojence kojeného i na umělém mléku. Umělé mléko je sice pohodlnější, ale za to leze do peněz a musí se věčně umývat lahve - a to je nejméně oblíbená činnost nás rodičů. A diskuze o tom, že je mateřské mléko vhodnější snad ani nemusí být, to víme všichni. HOTOVO: vybraný model poslán manželovi ke koupi - dostanu k narozeninám!
čtvrtek 7. ledna 2016
2015 je za námi
Tak tu máme nový rok a ten starý necháváme už jen ve vzpomínkách. A jaký byl? Hektický, veselý, ale hlavně úplně jiný než roky předešlé.
V lednu jsme konečně vystoupili ze stínu šestinedělí, sžili jsme se s miminkem a i když jsme pořád bojovali s rýmou, užívali jsme si rodinného života. Tomík se začal usmívat a také o sobě dávat znát, zvlášť když má hlad. Já často řeším, zda mám dostatek mléka. Jinak hodné miminko většinu večerů propláče. Poprvé jsme byli přes noc v Komárově u babičky - doma se dělal nový plynový kotel. S ním se vyřešilo teplo domova i ohřívání teplé vody, v čemž dodnes vidíme ohromné zvýšení kvality našeho života. Karma z koupelny šla do věčných lovišť.
Začátek února je ve smyslu laktační krize - nemám dost mléka, a tak půjčuju na pár dní elektrickou odsávačku, zobu homeopatika a snažím se rozkojit, což se na nějakou dobu daří. Z nepohyblivého miminka začíná být společenský tvor, který si hraje, má rád koupání a má svou oblíbenou hračku - včelku.
Březen je mezníkem v oblasti Tomíkova jídla - pro váhový úbytek, nespokojenost a v neposlední řadě i moje vyčerpání dáváme příkrm Nutrilonu, který si oblíbí natolik, že se během pár týdnů úplně odstaví od mateřského mléka. Sice škoda, ale zato máme doma spokojenější, upovídanější miminko a méně vystresovanou matku. Koncem března, na Velikonoce, zkoušíme první příkrm mrkve, což má úspěch.
V dubnu pokračujeme s příkrmy zeleniny. Navíc se začal sám otáčet na bříško (hned po příchodu z očkování hexavakcínou) a podsouvá nožky, jako by už chtěl lézt a koncem měsíce už i couvá. Poprvé je večer hlídán a uložen ke spánku babičkou L. (byli jsme na svatbě), což jsme si pro velký úspěch zopakovali po dvou týdnech znovu. Vše proběhlo v klidu a bez problémů.
V květnu zařazujeme do Tomíkova jídelníčku i maso. Částečně příkrmy vařím, částečně kupuji ve skleničkách - úspěch má obojí. Do našeho programu zařazujeme i delší víkendové výlety do okolí, s termoskou s převařenou kojeneckou vodou a dětskou lahví a Nutrilonem v přebalovací tašce.
Červen je měsíc velkých změn! Maminka jde poprvé od porodu do služby a kluci to zvládají na jedničku. Poprvé jedeme do Brna sami autobusem. Pro málo místa v kočárku (a odřené lokty) přesedláváme do sporťáku. Poprvé jsme na týden v Brně (já mám školu, kterou stejně flákám) a užíváme si s prarodiči. Poprvé žužlá rohlík a kukuřičnou křupku. 8. června také nalézáme první řezák dole, za 3 týdny pak druhou jedničku. Začíná se trochu plazit, spíš poskakuje dopředu nebo dozadu, jde na všechny čtyři. Sám jde do překážkového sedu, ale podpírá se rukama. Více nutíme jiné tekutiny k pití, ale často neúspěšně. Koncem června začínám chodit na faru během kázání, abychom v kostele nerušili, získáváme tak nové přátele. V neposlední řadě se nám povede zorganizovat erasmácký sraz u nás doma a až na jednu jsme se sešli všichni. Akce má úspěch, zejména pak návštěva místního sklípku, ze které se motá nejedna hlava ještě následující den.
V červenci jsme poprvé byli na koupališti, což mělo velký úspěch. Víc než dětské brouzdaliště okupujeme bazén, Tomíkovi se ve vodě líbí. Podruhé jdu do služby, bezprostředně po ní zjišťujeme, že čekáme pro Tomíka sourozence, takže s prací je konec a začíná pro nás další rodinná kapitola. Po návštěvě Bětky a její rodiny jsme všichni nahromadě, Tomík to odnese horečkami, já zase kašlem na roztrhání. Po částečném vykurýrování jedeme na návštěvu do Německa, kde ale onemocní i taťka a Tomík se stále nemůže vyhrabat z teplot. Teploty řešíme prakticky celé léto, což vyvrcholí i odběrem krve, ve kterém se nic nenajde. Po návratu z Německa jde vidět miminko i na ultrazvuku, a tak oznamujeme novinku i rodině. Tomík dobře lozí po čtyřech.
V srpnu tráví dovolenou ve Znojmě prarodiče L. Užíváme léta, i když opravdu parného s teplotami přes 35°C, většinu času jsme na koupališti. Těhotenství na mě začíná být znát brzo. Tomík začíná sedět sám, dere se na kolena a následně i do stoje. Je to velký jedlík. Nejvíc ho zajímají "technické hračky".
Září po výborném prvotrimestrálním screeningu nepokračuje slavně, protože po svatbě kamarádky Aničky skončím s krvácením v nemocnici. Začíná druhý trimestr, který prožijeme spíše ve strachu o naši holčičku. Vinobraní si nakonec užijeme v rámci možností i s prarodiči L. Na vinobraní se také vyklubou dva horní řezáky, přesně po 3 měsících od těch spodních. Když jsem fit, chodíme ve středu na faru za ostatními maminkami a dětmi, což má celkem úspěch.
V říjnu gradují mé těhotenské potíže, vybírám antibiotika, progesteronovou podporu v megadávce a modlíme se, aby miminko vydrželo. Tomík mezitím dělá velké pokroky, chodí okolo nábytku, říká hlavně "tatat", "toto", ojediněle i "mamam", což se mnohdy stírá s "mňam". Rád jí sladké - jogurty, ovoce a pečivo.
V listopadu slavíme první narozeniny, které si maximálně užijeme všichni. Dostal spoustu krásných dárků, užil si dort a neloudil jiné jídlo okolo. Celé odpoledne byl moc hodný. Stále něco překládá, trénuje jemnou motoriku a povídá. Miluje cestování autobusem - ve středu chodíme za kamarády na faru, už si tam zvykl a rád si tam hraje. Stále lépe obchází nábytek a chodí za ruce.
Ani jsme se nenadáli a je tu Advent a prosinec. Byli jsme poprvé u zubaře, projel se na zubařském křesle a ukázal zoubky (na okamžik). Na Mikuláše dostal svoje první boty, které jsou mu sice velké, ale zvyká si dobře. Před Vánoci má vysoké horečky, které svádíme na zuby, protože hodně sliní. S touto teorií necháváme i fotit Dr. Sedláčkovou, před kterou hází jeden úsměv za druhým. Nakonec však vše vysvětluje nález v krku, protože má angínu, a tak vybírá svoje druhá antibiotika v životě. Naštěstí s rychlým efektem. Na Vánoce je už fit a svátky si moc užíváme. Stromeček ho zajímá jen z dálky, za to z dárečků a návštěv má velkou radost. Miluje vanilkové rohlíčky. Při štědrovečerní večeři mu tak chutnalo, že jsem mu musela přidat. 28. prosince navíc dobře dopadla i kontrola na gynekologii, zdá se, že hematom miminko nijak neomezil, naopak se částečně vstřebal a částečně rozpustil a vypadá to, že další průběh těhotenství není ničím ohrožen. Ke konci roku začíná Tomík sám chodit, jednou za 3 dny ukáže, že umí sám ujít 5 kroků a to mu stačí.
A co očekáváme od 2016? Bez debat je to v březnu další člen naší rodiny, Adélka. Bude to zápřah mít dvě děti 16 měsíců po sobě. Výzvy se nebojíme, respektive už s tím ani nejde nic dělat. Tomášek umí být náročný, ale které dítě ne. Nevím, na kolik si uvědomuje, kdo se skrývá v břiše, které mi hladí (a někdy do něj i plácá).
Ostatní plány jsou tak nějak v mlze. Rádi bychom se zúčastnili svatby Zuzky a Peťa, rádi bychom jeli někam na dovolenou a také bychom měli pohnout s venkovní rekonstrukcí, fasádou a zateplením.
Hlavně, když budeme všichni zdraví a spokojení.
Tak na 2016!
V lednu jsme konečně vystoupili ze stínu šestinedělí, sžili jsme se s miminkem a i když jsme pořád bojovali s rýmou, užívali jsme si rodinného života. Tomík se začal usmívat a také o sobě dávat znát, zvlášť když má hlad. Já často řeším, zda mám dostatek mléka. Jinak hodné miminko většinu večerů propláče. Poprvé jsme byli přes noc v Komárově u babičky - doma se dělal nový plynový kotel. S ním se vyřešilo teplo domova i ohřívání teplé vody, v čemž dodnes vidíme ohromné zvýšení kvality našeho života. Karma z koupelny šla do věčných lovišť.
Začátek února je ve smyslu laktační krize - nemám dost mléka, a tak půjčuju na pár dní elektrickou odsávačku, zobu homeopatika a snažím se rozkojit, což se na nějakou dobu daří. Z nepohyblivého miminka začíná být společenský tvor, který si hraje, má rád koupání a má svou oblíbenou hračku - včelku.
Březen je mezníkem v oblasti Tomíkova jídla - pro váhový úbytek, nespokojenost a v neposlední řadě i moje vyčerpání dáváme příkrm Nutrilonu, který si oblíbí natolik, že se během pár týdnů úplně odstaví od mateřského mléka. Sice škoda, ale zato máme doma spokojenější, upovídanější miminko a méně vystresovanou matku. Koncem března, na Velikonoce, zkoušíme první příkrm mrkve, což má úspěch.
V dubnu pokračujeme s příkrmy zeleniny. Navíc se začal sám otáčet na bříško (hned po příchodu z očkování hexavakcínou) a podsouvá nožky, jako by už chtěl lézt a koncem měsíce už i couvá. Poprvé je večer hlídán a uložen ke spánku babičkou L. (byli jsme na svatbě), což jsme si pro velký úspěch zopakovali po dvou týdnech znovu. Vše proběhlo v klidu a bez problémů.
V květnu zařazujeme do Tomíkova jídelníčku i maso. Částečně příkrmy vařím, částečně kupuji ve skleničkách - úspěch má obojí. Do našeho programu zařazujeme i delší víkendové výlety do okolí, s termoskou s převařenou kojeneckou vodou a dětskou lahví a Nutrilonem v přebalovací tašce.
Červen je měsíc velkých změn! Maminka jde poprvé od porodu do služby a kluci to zvládají na jedničku. Poprvé jedeme do Brna sami autobusem. Pro málo místa v kočárku (a odřené lokty) přesedláváme do sporťáku. Poprvé jsme na týden v Brně (já mám školu, kterou stejně flákám) a užíváme si s prarodiči. Poprvé žužlá rohlík a kukuřičnou křupku. 8. června také nalézáme první řezák dole, za 3 týdny pak druhou jedničku. Začíná se trochu plazit, spíš poskakuje dopředu nebo dozadu, jde na všechny čtyři. Sám jde do překážkového sedu, ale podpírá se rukama. Více nutíme jiné tekutiny k pití, ale často neúspěšně. Koncem června začínám chodit na faru během kázání, abychom v kostele nerušili, získáváme tak nové přátele. V neposlední řadě se nám povede zorganizovat erasmácký sraz u nás doma a až na jednu jsme se sešli všichni. Akce má úspěch, zejména pak návštěva místního sklípku, ze které se motá nejedna hlava ještě následující den.
V červenci jsme poprvé byli na koupališti, což mělo velký úspěch. Víc než dětské brouzdaliště okupujeme bazén, Tomíkovi se ve vodě líbí. Podruhé jdu do služby, bezprostředně po ní zjišťujeme, že čekáme pro Tomíka sourozence, takže s prací je konec a začíná pro nás další rodinná kapitola. Po návštěvě Bětky a její rodiny jsme všichni nahromadě, Tomík to odnese horečkami, já zase kašlem na roztrhání. Po částečném vykurýrování jedeme na návštěvu do Německa, kde ale onemocní i taťka a Tomík se stále nemůže vyhrabat z teplot. Teploty řešíme prakticky celé léto, což vyvrcholí i odběrem krve, ve kterém se nic nenajde. Po návratu z Německa jde vidět miminko i na ultrazvuku, a tak oznamujeme novinku i rodině. Tomík dobře lozí po čtyřech.
V srpnu tráví dovolenou ve Znojmě prarodiče L. Užíváme léta, i když opravdu parného s teplotami přes 35°C, většinu času jsme na koupališti. Těhotenství na mě začíná být znát brzo. Tomík začíná sedět sám, dere se na kolena a následně i do stoje. Je to velký jedlík. Nejvíc ho zajímají "technické hračky".
Září po výborném prvotrimestrálním screeningu nepokračuje slavně, protože po svatbě kamarádky Aničky skončím s krvácením v nemocnici. Začíná druhý trimestr, který prožijeme spíše ve strachu o naši holčičku. Vinobraní si nakonec užijeme v rámci možností i s prarodiči L. Na vinobraní se také vyklubou dva horní řezáky, přesně po 3 měsících od těch spodních. Když jsem fit, chodíme ve středu na faru za ostatními maminkami a dětmi, což má celkem úspěch.
V říjnu gradují mé těhotenské potíže, vybírám antibiotika, progesteronovou podporu v megadávce a modlíme se, aby miminko vydrželo. Tomík mezitím dělá velké pokroky, chodí okolo nábytku, říká hlavně "tatat", "toto", ojediněle i "mamam", což se mnohdy stírá s "mňam". Rád jí sladké - jogurty, ovoce a pečivo.
V listopadu slavíme první narozeniny, které si maximálně užijeme všichni. Dostal spoustu krásných dárků, užil si dort a neloudil jiné jídlo okolo. Celé odpoledne byl moc hodný. Stále něco překládá, trénuje jemnou motoriku a povídá. Miluje cestování autobusem - ve středu chodíme za kamarády na faru, už si tam zvykl a rád si tam hraje. Stále lépe obchází nábytek a chodí za ruce.
Ani jsme se nenadáli a je tu Advent a prosinec. Byli jsme poprvé u zubaře, projel se na zubařském křesle a ukázal zoubky (na okamžik). Na Mikuláše dostal svoje první boty, které jsou mu sice velké, ale zvyká si dobře. Před Vánoci má vysoké horečky, které svádíme na zuby, protože hodně sliní. S touto teorií necháváme i fotit Dr. Sedláčkovou, před kterou hází jeden úsměv za druhým. Nakonec však vše vysvětluje nález v krku, protože má angínu, a tak vybírá svoje druhá antibiotika v životě. Naštěstí s rychlým efektem. Na Vánoce je už fit a svátky si moc užíváme. Stromeček ho zajímá jen z dálky, za to z dárečků a návštěv má velkou radost. Miluje vanilkové rohlíčky. Při štědrovečerní večeři mu tak chutnalo, že jsem mu musela přidat. 28. prosince navíc dobře dopadla i kontrola na gynekologii, zdá se, že hematom miminko nijak neomezil, naopak se částečně vstřebal a částečně rozpustil a vypadá to, že další průběh těhotenství není ničím ohrožen. Ke konci roku začíná Tomík sám chodit, jednou za 3 dny ukáže, že umí sám ujít 5 kroků a to mu stačí.
A co očekáváme od 2016? Bez debat je to v březnu další člen naší rodiny, Adélka. Bude to zápřah mít dvě děti 16 měsíců po sobě. Výzvy se nebojíme, respektive už s tím ani nejde nic dělat. Tomášek umí být náročný, ale které dítě ne. Nevím, na kolik si uvědomuje, kdo se skrývá v břiše, které mi hladí (a někdy do něj i plácá).
Ostatní plány jsou tak nějak v mlze. Rádi bychom se zúčastnili svatby Zuzky a Peťa, rádi bychom jeli někam na dovolenou a také bychom měli pohnout s venkovní rekonstrukcí, fasádou a zateplením.
Hlavně, když budeme všichni zdraví a spokojení.
Tak na 2016!
čtvrtek 5. listopadu 2015
Za týden narozeniny!
Už to bude rok! Na jednu stranu jsme se od malého novorozence ani neotočili a už je tu velký kluk, na druhou stranu mi přijde, jako by s námi byl celou věčnost, jak jsme si na něj zvykli.
Tomáš se zdá motoricky velmi zdatný. Cvičíme jemnou motoriku nenásilnou hrou, která jej baví hodiny. Díky podzimu máme doma slušnou sbírku kaštanů, které nakládáme na nákladní auto, poté vysypáváme na zem, přendáváme do kelímků nebo vkládáme do lahve se širokým hrdlem. Rád se mnou staví věže, které bourá, a rád vkládá kelímky nebo hvězdičky do sebe. Co se týče hrubé motoriky, tak lezení je stále nejrychlejší způsob přepravy. Velmi obratně obchází nábytek a stěny, přechytává se, někdy se zapomene a stojí s hračkou v obou rukou. Už jsem polevila v tezi, že za ruce chodit nebude, protože je pro mě pohodlnější a bezpečnější ho převést za ruce z kuchyně nebo chodby, než jej zvedat a brát do náruče. Zatím to na samostatnou chůzi nevypadá, času máme dost.
Stále jsme nepořídili žádné boty. Pokud jdeme ven, dostane capáčky Impidimpi, které dostal od tety z Německa, doma chodí v teplejších ponožkách s protiskluzovou úpravou. Na začátku září, během jedné z posledních výprav do Brna, kdy jsem ještě neměla žádný problém s hematomem, jsem mu pořídila ponožky v H+M. Předtím jsem pořídila pět párů slabších ponožek v C+A, které jsme zatím příliš nevyužili. Trojice párů ponožek v H+M mi přišla dost drahá, stála ke dvěma stovkám, nakonec investice vůbec nelituju, nosí je každý den!
Dobře rozumí. Umí přinést hračku, o které mluvím. Začalo to s knihami. Když jsem řekla, kde je auto, donesl knížku o autech. Stejně umí donést i knížku s traktorem nebo se zvířátky. Knížka o traktoru a jeho aktivitách během roku je asi nejoblíbenější. Je tam spousta zvířátek a má rád, když je všechny probereme a zároveň se snaží o napodobování zvuků. Ví, jak se volá na kočičku, a zcela překvapivě umí kočičku v knížce ukázat. Je zajímavé, jak je orientovaný na detaily - kočička rozhodně nepatří mezi největší postavy na daném obrázku. Největší novinkou je to, že když se zeptáme, kde je mimi, propichuje mi prstíčkem břicho. Někdy se snaží o "malá malá", což se snažíme korigovat, aby nedošlo k újmě. Jsem zvědavá na to, jak sestřičku přijme, až bude skutečně mimi na světě.
Co se týče mluvení, převažuje slovo tata(t) a toto. Umí zavolat tátu, když jde z práce. Mama volá jen v případech největší nouze. Zato velmi podobné "mňam mňam" spolu s dalšími zvuky spokojenosti a výrazem prvotřídního gurmánství provází většinu jídel, především těch sladkých. Stále bojujeme s pitím, nevypije víc jak 100-150 ml vody s trochou jablečné šťávy za den. Mléko už má většinou jen ráno, večer a případně v noci. Snažím se mu propašovat víc vody do jídel.
To, že je gurmán, víme odmala. Včera jsme jeli autobusem na sraz maminek na faru a naproti nám sedí dítě s maminkou a jedí vánočku. Ten náš otesánek málem vyskočil z kočárku a velmi aktivně se po zbytek cesty dožadoval kusu žvance "mňam mňam toto". Nutno podotknout, že byl zrovna najedený. Poté jsem na srazu oslavovali narozeniny Martina, který rozkrájel dort, a každý dostal kousek. Nejen, že jsme měli první dojedeno, včetně těch nejmenších drobečků, ale celou dobu, co byl zbytek dortu na stole, byl náš kluk absolutně nesnesitelný, protože "mňam mňam toto".
středa 14. října 2015
Další (po)kroky
Našemu malému miminku do oslavy prvních narozenin zbývá pouhý měsíc. Asi se budu opakovat, ale fakt to strašně letí. My už řešíme, čím ho potěšíme na narozeniny, jakou oslavu uspořádáme a koho vlastně pozveme. Největší narozeninový dárek už slouží nyní. Využili jsme příležitosti, kdy mi bylo celkem dobře a troufla jsem si na výlet do Brna, a pořídili jsme novou autosedačku, protože z vajíčka už mu končetiny přečuhovaly na všechny strany. Britax-Romer Advansafix nás mile překvapil designem, cenou i faktem, že bude sloužit (snad) až do 36 kg. Tomin je v něm spokojený a cestování autem si teď víc užívá. No a nakonec se nám jej podařilo bezpečně nainstalovat do isofixů našeho 12 let starého auta. Spokojenost všech.
Začala jsem se poohlížet po nějakém dobrém tipu na dort. Tominovi se snažím už do jídelníčku přidávat stále více nových jídel, každopádně bych ráda dort takový, abych nebyla nervózní z toho, že mu bude špatně, až spořádá velký kousek. Určitě bude z jogurtu, ovoce, piškotu. Ten správný recept jsem ještě neobjevila.
Na samostatný článek by vydaly všechny pokroky. Chodí okolo nábytku s takovým přehledem, že čekám, kdy už se rozejde sám. S tím určitě souvisí nákup prvních botiček. Zatím jsem to ale blíže neřešila. Všude si stoupá a na všechno dosáhne. Nejvíc mě překvapilo, jak si kluk v nestřeženém okamžiku z našeho jídelního stolu podal sáček s rohlíky (na hranu stolu taktak dosáhne), sáček rozbalil a bez okolků se do jednoho z rohlíku pustil. Začíná mít pocit, že je samostatná jednotka. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.
S obrovskou radostí pozoruju, jak se začlenil do partičky malých kluků na mikulášské faře, kam chodíme jednou týdně. Starším klukům (rozuměj tříletým) sice občas bere hračky, ale jinak je fajn, že se dětí nebojí, že se umí v již poznaném prostředí odpoutat od maminky a že se snaží s ostatními dětmi komunikovat. A já tam chodím moc ráda i kvůli tomu, že jsem si tu konečně našla nějaké kamarádky.
Letí to i co se týče druhého těhotenství, i když tam bych možná ocenila ještě vyšší tempo - nyní jsme v běhu 19. týdne. Už druhý týden cítím slabé pohyby, což rozhodně přidá po psychické stránce. Stále ale převládají potíže s velkým hematomem, který naštěstí nezasahuje ani do placenty ani neohrožuje vývoj miminka -tedy alespoň zatím. Už mám za sebou krátké období, které jsem proležela v posteli, zatímco muž se staral o kluka a o domácnost. Snad už to bude jen dobré a naši holčičku donosíme až do termínu, který mám v březnu.
pátek 25. září 2015
Žijeme a nemáme čas
Je to hrůza. Novoroční předsevzetí zase vzalo za své a od května tu není ani čárka. A že se toho událo.
Tomin nám roste jako z vody, z malého sotva pohyblivého miminka je dneska velký desetikilový kluk, který tu obchází nábytek, leze rychlostí blesku a žvatlá "mama, tata, baba, dede".
Léto jsme si užili naplno i přes velká vedra. Nejparnější dny jsme strávili na koupališti nebo ve stínu domova, v těch snesitelnějších teplotách jsme projeli Znojmo a okolí s kočárkem, nelimitovaní tím, kde a jak se najíme, protože svačina či oběd se vešly do tašky, a my jsme využili jakéhokoliv příhodného plácku, lavičky či klády ve stínu, abychom se najedli. To mi bude určitě s čím dál chladnějším počasím chybět. Jinak od června jezdíme ve sporťáku, protože při jednom z výletů autobusem do Brna měl tak odřené lokty od úzké korbičky, že jsem se na to nemohla dívat.
V červenci jsme se vydali na naši jedinou letošní dovolenou mimo domov, a to do Německa ke švagrové a spol na návštěvu. Když pominu to, že Tomík už 10 dní předtím teplotoval a rýmoval, aby to na dovolené chytl taťka i já, tak těch 800 kilometrů tam a zpět a 5 denní návštěva stály zato. Synovce jsme si užili dosyta, ti si zase užívali bratrance a všelijak ho opečovávali a nosili mu hračky. Rodinná idyla. Stejně jako týden v srpnu, kdy se k nám nastěhovala babička s dědou, chodili s námi na koupaliště a na výlety a společně jsme si užívali.
Splnila jsem svoje předsevzetí, že poté, co už Tomin nebude kojen, využiju příležitost ke službám jednou měsíčně. Zvládla jsem dvě - v červnu a červenci. Jednu pohodovější, jednu méně, ale obě mě překvapivě nabily pozitivní energií, byly jakýmsi zadostiučiněním, že stále umím i jiné věci, než přebalit, nakrmit nebo vyžehlit. Po druhé službě jsem si udělala těhotenský test a tím pro mě nejen služby skončily.
Druhé těhotenství probíhalo až do konce prvního trimestru dobře, přežila jsem šílenou respirační virózu s kašlem někdy okolo 8/9. týdne, jinak mě stejně jako v těhotenství s Tominem nic netrápilo. Prvotrimestrální screening dopadl na jedničku s hvězdičkou, dokonce jsme se hned dozvěděli, že čekáme holčičku. Nadšení jsem neskrývala. O to bylo horší, že jsem dva dny poté začala krvácet a skončila s hrozícím potratem ve 13. týdnu v bohunické nemocnici. Po čtyřech dnech mě pustili domů, o Tomíka se naštěstí postarala babička, která měla zrovna dovolenou, a tatínek přijížděl vždy na noc. Každý den za mnou chodili na návštěvu a já byla pyšná, jak to všichni zvládají. Zato až jsem přišla domů, kluk mě "odměnil" dvouhodinovým řevem ve stylu "kde jsem jako byla". Dle kontrol stále mám velký hematom, který se částečně odlučuje (a doufejme že i vstřebává) a těhotenství zatím významně neohrožuje. Zatím jsem z toho spíše nervózní, ale snad vše dobře dopadne, zvlášť, když už jsme v 16. týdnu. Tak držte palce :)
Tomin nám roste jako z vody, z malého sotva pohyblivého miminka je dneska velký desetikilový kluk, který tu obchází nábytek, leze rychlostí blesku a žvatlá "mama, tata, baba, dede".
Léto jsme si užili naplno i přes velká vedra. Nejparnější dny jsme strávili na koupališti nebo ve stínu domova, v těch snesitelnějších teplotách jsme projeli Znojmo a okolí s kočárkem, nelimitovaní tím, kde a jak se najíme, protože svačina či oběd se vešly do tašky, a my jsme využili jakéhokoliv příhodného plácku, lavičky či klády ve stínu, abychom se najedli. To mi bude určitě s čím dál chladnějším počasím chybět. Jinak od června jezdíme ve sporťáku, protože při jednom z výletů autobusem do Brna měl tak odřené lokty od úzké korbičky, že jsem se na to nemohla dívat.
V červenci jsme se vydali na naši jedinou letošní dovolenou mimo domov, a to do Německa ke švagrové a spol na návštěvu. Když pominu to, že Tomík už 10 dní předtím teplotoval a rýmoval, aby to na dovolené chytl taťka i já, tak těch 800 kilometrů tam a zpět a 5 denní návštěva stály zato. Synovce jsme si užili dosyta, ti si zase užívali bratrance a všelijak ho opečovávali a nosili mu hračky. Rodinná idyla. Stejně jako týden v srpnu, kdy se k nám nastěhovala babička s dědou, chodili s námi na koupaliště a na výlety a společně jsme si užívali.
Splnila jsem svoje předsevzetí, že poté, co už Tomin nebude kojen, využiju příležitost ke službám jednou měsíčně. Zvládla jsem dvě - v červnu a červenci. Jednu pohodovější, jednu méně, ale obě mě překvapivě nabily pozitivní energií, byly jakýmsi zadostiučiněním, že stále umím i jiné věci, než přebalit, nakrmit nebo vyžehlit. Po druhé službě jsem si udělala těhotenský test a tím pro mě nejen služby skončily.
Druhé těhotenství probíhalo až do konce prvního trimestru dobře, přežila jsem šílenou respirační virózu s kašlem někdy okolo 8/9. týdne, jinak mě stejně jako v těhotenství s Tominem nic netrápilo. Prvotrimestrální screening dopadl na jedničku s hvězdičkou, dokonce jsme se hned dozvěděli, že čekáme holčičku. Nadšení jsem neskrývala. O to bylo horší, že jsem dva dny poté začala krvácet a skončila s hrozícím potratem ve 13. týdnu v bohunické nemocnici. Po čtyřech dnech mě pustili domů, o Tomíka se naštěstí postarala babička, která měla zrovna dovolenou, a tatínek přijížděl vždy na noc. Každý den za mnou chodili na návštěvu a já byla pyšná, jak to všichni zvládají. Zato až jsem přišla domů, kluk mě "odměnil" dvouhodinovým řevem ve stylu "kde jsem jako byla". Dle kontrol stále mám velký hematom, který se částečně odlučuje (a doufejme že i vstřebává) a těhotenství zatím významně neohrožuje. Zatím jsem z toho spíše nervózní, ale snad vše dobře dopadne, zvlášť, když už jsme v 16. týdnu. Tak držte palce :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)