Dlouho jsme se rozmýšleli, zda tento velký krok podstoupíme a jak nás to všechny, a především Tomíka, ovlivní. A nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme. Řeč je o zápisu do školky.
V listopadu Tomík oslaví své třetí narozeniny. O tom, jak se mi zdá šikovný a zralý, jsem psala v rekapitulaci 2,5letých "narozenin". Své vrstevníky vyhledává, má už svoje kamarády a jednou, když jsme byli na hřišti společně se školkou, jsem jej nemohla od dětí odtrhnout. Uvědomuju si, že bychom to bez školky ještě nějakou dobu vydrželi, ale víc jak rok mi přijde opravdu dlouhá doba. Doma čteme, stavíme z kostek a lega, zpíváme písničky a říkanky a kreslíme, ale mám dojem, že už by potřeboval něco víc. A taky motivaci od ostatních dětí, zvlášť do toho kreslení a tvoření obecně. Taky je mi jasné, že se nám ze školky donesou domů všelijaké nešvary, včetně školkových bacilů. Vsázím na to, že budeme promoření dřív, než se vrátím do práce.
U nás na maloměstě nemáme superpestrý výběr a přesto si myslím, že jsou školky lepší a horší. I když je zde Montesorri školka, rozhodli jsme se, že půjdeme cestou státního školství. Kvůli dojíždění, výběru dětí i školnému. Čáru přes rozpočet při výběru státní školky nám ale udělala spádovost. Zatímco nespádovou, krásnou, menší a na první pohled rodinnou školku máme asi 800 metrů od domu (a asi 150 metrů od domu babičky a dědy), tak do té spádové, velké a sídlištní je dvojnásobná vzdálenost. Zatímco nespádová má hezké a přehledné webové stránky a přihlášku ke stažení online, v té spádové, aby člověk pohledal.
Ve středu odpoledne jsme se s vyplněnou přihláškou a ostatními dokumenty vydali do nespádové bližší školky. Byli jsme nadšeni. Přivítala nás paní ředitelka, která mi podala ruku a usadila mě i Tomíka ve své kanceláři, Upozornila mě na nespádovost, doporučila mi, ať zkusíme i tu spádovou školku, kdyby nám to nevyšlo. Tomíka se zeptala, jak se jmenuje a sama mu dala kytičku s bonbónem, za kterou Tomík poděkoval. Bylo nám ještě paní ředitelkou řečeno, že výsledky budou 22.5., na což já jsem odpověděla, že budeme na dovolené. Nevadí, mám prý si zavolat ve čtvrtek před odjezdem, protože to už výsledky nejspíš budou. Potom se nás ujala paní učitelka, která nás provedla celou školkou, od šatny, přes ložnici s postýlkami, WC až po hernu, kde nechala Tomíka pohrát (moc se mu líbilo velké popelářské auto) a dvorek s pískovištěm a prolézačkami. Mohli jsme zůstat, jak dlouho jsme chtěli. Další paní učitelka, která měla ještě na starost děti, které čekaly na rodiče, se hned Tomíka ptala, jak se jmenuje a jak se do školky těší. Celkově máme skvělý dojem, který kazí jen to, že nemáme žádné body navíc v příjímacím řízení.
Ve čtvrtek ráno byl zápis ve spádové školce. K zápisu vedly šipky areálem. Paní ředitelka se svou zástupkyní nás uvítaly a rovnou oddělily děti od maminek tak, že si děti šly hrát do třídy, zatímco maminky vyřizovaly dokumenty. Naštěstí s námi šel i tatínek, který byl s Tomíkem a Adélkou ve třídě. Byli jsme přivítáni, nicméně nikdo nám ruku nepodal ani nás neusadil. Paní ředitelka byla sice milá, ale na děti až přeslazená. Tomíka se nikdo na nic nezeptal. Dostal sice lízátko s papírovým zajíčkem, ale ne z rukou paní ředitelky, ale mým prostřednictví. Nikdo nám neukázal WC a další prostory školky. Celkově horší přístup. Vloni prý vzali všechny, i když děti byly původně pod čarou, tak se nakonec odhlásily nebo šly jinam. Šance jsou tedy vysoké. Možná by se i tady měl Tomík dobře, měl by štěstí na super paní učitelku a dobré kamarády, ale je jasné, která školka vyhrává.
Střih a pauza, článek zůstává rozepsaný už několik týdnů. Už víme výsledky. Nejprve jsme se sotva týden po zápisu od preferované (nicméně nespádové) školky dozvěděli, že nás neberou. Před námi je pod čarou 8 dětí, což bohužel značí nereálnou šanci na přijetí. I paní ředitelce, která nás pozvala k podepsání prohlášení o výsledku, to bylo líto.
Naopak na výsledky z velké, sídlištní a spádové školky víme teprve od včera. A dostali jsme se! Vypsala a podepsala jsem za asistence mých dětí x papírů a můžeme se těšit na září. A třešničkou na dortu je to, že paní učitelka, kterou známe od vidění a ani neví, jak se jmenujeme, a která si hrála s dětmi na zahradě, kolem které jsme šli, se hned zajímala, jestli jsme se dostali a kam bude Tomík chodit do třídy. Její milý a opravdový zájem mě opravdu dojal a jsem za takové lidi ráda. Tak snad budeme mít štěstí!
Žádné komentáře:
Okomentovat