Přesně ve čtyřech měsících jsme začali přikrmovat umělým mlékem, neboť Tomin zhubnul 100 g za poslední tři týdny a řval hlady. Odsávačky, homeopatika, časté přikládání jsme nakonec vyměnili za lahvičku s Nutrilonem, který mu zachutnal natolik, že jsme po 2 týdnech "propašovávání" mateřského mléka nakonec kojení vzdali. No nic, hlavně že přibírá, je o mnoho spokojenější (a koneckonců já taky). Začala nám nová éra umývání a sterilizování lahví, převařování kojenecké vody a v neposlední řadě kupování Nutrilonu. Postupně se z něj stal velký jedlík, jen co lahev spatří, šijí s ním všichni čerti. Lahev si umí pěkně sám držet a kolikrát ji pak nechce pustit, když už je prázdná. 29. března měl poprvé mrkvičku. Střídáme zeleninové příkrmy domácí s těmi kupovanými, zatím je to bída co se zeleniny týče, protože je všechna z dovozu a o bio kvalitě, kterou nabízí super/hypermarket pochybuji (zvlášť, když je na etiketě napsáno bio a název české farmy, ale dovoz je z Nizozemí)... Každopádně už měl mrkev, brambor, květák, brokolici, špenát a batát. Poslední jmenovaný byl největším hitem.
Oslavil svůj první svátek. Poté, co mě mravenčila ruka z věčného držení hraček a od hrací deky jsem se nehnula, jsme pořídili hrazdičku - sice z druhé ruky, ale svůj účel splnila na jedničku. Dostal také druhou postýlku, která je na střídačku v obýváku na denní spaní a u našich v Brně. Také dostal hracího šneka, na němž bylo napsáno, že je vhodný od 0 let, ale po pozorném přečtení informací na krabici jsme zjistili, že je určený pro děti starší 18 měsícům.
V dubnu jsme se zúčastnili velké rodinné oslavy, kde Tomin poprvé viděl celé mé příbuzenstvo z taťkovy strany. No, už jsme ho viděli spokojenějšího. O Velikonocích přijeli i bratranci z Německa, pro které je prostě "Tomáček" a kterým se velmi líbil. O týden později jsme byli na svatbě, kde po většinu času Tomina hlídala babička s dědou, zvládli to včetně večerního koupání a uspání. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme s mužem vyrazili po 5 měsících rodičování večer do společnosti. Zatancovali jsme si, najedli, napili a celkově jsme si to užili. A pro velký úspěch jsme si to zopakovali na další svatbě o dva týdny později, kde Tomin byl i na obřadu v kostele. Tam byl velmi společenský a spokojený. Večer byl znovu opečováván babičkou, zatímco my s mužem jsme se bavili na svatební hostině. Klidně bychom si to mohli zase zopakovat. Jednou už jej dával spát tatínek, zatímco já jsem se vzdělávala na pracovním semináři. Uvažujeme i o tom, že půjdu zpět do služeb - k tomu se ale musím naučit pořádně řídit (mám zase o motivaci víc).
Co se týče psychomotorického vývoje, dělá velké pokroky. Pase koně jako profesionál ;), zvedá hrudník a vzpírá se na rukou. 8. dubna asi hodinu od příchodu domů po očkování hexavakcínou se sám otočil na břicho (ta hexa je nějaká kouzelná - minule se bezprostředně po ní strašně zlepšil v pasení koníků). Od té doby to zvládá bravurně. Pravda, otáčí se jen na jednu stranu, druhou ignoruje. Koncem dubna (necelý půlrok) se snaží o plazení. Pořád podsouvá nožky pod zadeček, vzteká se, že mu to nejde, cpe si u toho ruce do pusy a má neuvěřitelnou výdrž. Umí se otáčet v prostoru. Naprosto bez potíží bere různé hračky, předává si je z ruky do ruky a hlavně všechny ochutnává. Hrozně sliní, ale zub zatím žádný nemá. Rád si povídá a směje se. Nahlas se směje, když skáčeme nebo s ním různě "cvičíme". Nejradši se večer koupe. Dole v obýváku může řvát sebevíc, jak je unavený, ale v okamžiku, kdy přijdeme do koupelny, je jako vyměněný a nemůže se dočkat, až ho položíme do vody.
S Tomáškem si prostě užíváme. Chodíme na dlouhé procházky ven, často do města kolem řeky a přes Tremperk. O víkendu jezdíme do Podyjí, na "zahraniční" cesty do Rakouska nebo do Brna. Už jsme zvládli i krmení venku v přírodě - vozíme s sebou termosku s vodou, lahvičku a mlíčko v prášku. Tomík v naprosté většině případů to celé prospí.
Čeká nás poslední dávka hexavakcíny, tak jsem zvědavá, jestli se po ní začne plazit...
Žádné komentáře:
Okomentovat